Ze staršího bytu vznikl nový domov pro mladé manžele

Více než polovina českých domácnost bydlí v panelových bytových domech. Nejvíce bytů (přes půl miliónu) se postavilo v 70. letech minulého století.

Nejoblíbenější a nejhojnější velikostní kategorií, nejen v této době, byly byty se třemi nebo čtyřmi obytnými místnostmi, tedy byty větších velikostí.

Není neobvyklé, že v současné době dochází k velké generační obměně v mnoha bytech. Mladí lidé dědí byty po svých prarodičích nebo rodičích a ti odcházejí do menších bytů nebo na venkov.

Nejinak tomu bylo u bytu mladých manželů z Jihlavy.

Jádro bytu bylo klasické umakartové, kuchyňská linka se nacházela v úzké krátké chodbičce, nábytek dosluhoval jak v obývacím pokoji, tak ložnici. V bytě chyběly úložné prostory, na podlahách i omítkách byl patrný zub času.

Bylo potřeba řešit nové rozvody vody, elektřiny i odpadů. Byt zkrátka potřeboval komplexní renovaci, včetně změny dispozice. Jelikož se jednalo o velký zásah, pomoc architektky byla v tomto případě nutností.

V první fázi byly zpracovány různé varianty na změnu dispozice tak, aby bylo docíleno zvětšení kuchyně s jídelním prostorem a koupelny.

Vyhrála varianta, která není typickým příkladem dispozice panelového bytu. Ty mají obvykle kuchyni přístupnou přímo z chodby. Majitelé bytu ale upřednostnili větší koupelnu a přístup do kuchyně přes obývací pokoj.

Chodba, ložnice i obývací pokoj mohly zůstat bez dispozičních změn, což snížilo náklady na rekonstrukci. Tam, kde to bylo možné, byly ponechány parkety. Ty se však musely zbrousit a napustit olejovým voskem, aby bylo docíleno přírodního vzhledu dřeva.

Typickou vadou starých vlysů jsou spáry a škvíry, které je možné vytmelit, což nemusí přinést kýžený výsledek.

„Dřevěné parkety, stejně jako každý jiný přírodní materiál, pracují a je téměř nemožné udržet stále stejnou vlhkost v interiéru po celý rok. Může se tedy stát, že tmel bude časem praskat a vypadne,“ upozorňuje Marcela Kubů.

Přestože většina nábytku byla navržena a pořízena na míru, muselo se vše naplánovat do nejmenšího detailu. Majitelé chtěli v koupelně vanu i sprchu, ale také pračku, trvali na odděleném záchodě s umývátkem.

Na papíře to bylo snadné, problémy přišly, jak už to tak bývá, až s realizací, kdy největší zádrhel způsobily velké nerovnosti panelových stěn.

„Nechtěli jsme žádný kompromis, jakým by bylo zmenšení koupelny nebo její propojení se záchodem, popřípadě jiné rozvržení kuchyňské linky. Velký tlak byl tak i na realizační firmu, které musela postupovat precizně,“ říká architektka.

Na záchodě a v koupelně architektka navrhla dvojité pouzdro, v němž jsou dvoje jednokřídlé dveře, které mohou uzavírat dvě vedle sebe sousedící místnosti, v tomto případě koupelnu a WC.

„Toto řešení ušetří oproti klasickým otočným dveřím v každé místnosti zhruba dva čtvereční metry prostoru. Toto místo pak lze využít k umístění nábytku,“ radí.

Výhodou bylo, že rekonstrukce mohla proběhnout v celém bytě najednou. Majitelé měli náhradní bydlení, ale chtěli se vrátit do hotového za šest týdnů. To se povedlo i díky důslednému plánovaní.

Na návrh dispozice měli manželé shodný postoj, ne však již na styl interiéru. V návrzích se prolínaly dvě různé kultury, a tudíž i názory.

Dana je Češka, má ráda čistý moderní jednoduchý vzhled, ale také retro. Cristian je z Chile, má rád barvy a prvky navozující atmosféru pravé jihoamerické dekadence.

Oba tyto styly se v interiéru promítly. Hlavní barvou byla zvolena univerzální bílá, která se snadno kombinuje. V kuchyni ji doplnila šedá a jasně zelená, do koupelny si manželé vybrali obklady a dlažbu ve stylu patchwork, které ladily s jednoduchými šedými obklady.

Celý interiér i přes kombinaci různých trendů působí čistě, vzdušně a jednotně.