V bytě mladé Američanky chybí kuchyň a Felice by v něm nemohla bydlet, pokud by například trpěla divokými sny. Kdyby se totiž uprostřed noci prudce posadila na posteli, mohla by si rozbít hlavu o strop, který má vzdálený pouhých 23 centimetrů od obličeje. Koupelna je tak malá, že na toaletě sedí bokem a o úložné prostory je taková nouze, že banány skladuje v troubě.

Záchvaty paniky ze stísněného prostoru Felice sice už přešly, ale dalších ne zrovna příjemných následků bydlení v minibytě se jen tak nezbaví. Například na nákupy musí vyrážet mnohem častěji než běžní smrtelníci. Do miniledničky se toho totiž moc najednou nevejde. Také prý ještě poměrně často v malém bytě do něčeho naráží, a to hlavně při cvičení jógy. A konečně její garderóba se musela smrsknout na zlomek šatníků dívek v jejím věku...

Přes všechny nepříjemnosti se ale mladá Američanka tváří spokojeně a tvrdí, že to stojí za to. Vše se vysvětluje, když přijde řeč na placení nájemného. Za pidibyt ve čtvrti Upper West Side, která sousedí s Manhattanem, zaplatí Felice měsíčně 700 dolarů (cca 11 900 korun), zatímco její sousedé platí 3000 dolarů (51 tisíc), což je čtyřikrát více.

Navíc za tři roky si Felice extrémně útulný byt velmi oblíbila a stejně tak její přátelé, kteří raději chodí na návštěvu k ní než naopak. "Jistě, musíte udělat spoustu kompromisů, ale stojí to za to," říká o svém bydlení Felice.

O bytu jí řekl kamarád

A jak se k netradičnímu bydlení mladá Američanka dostala? Řekl jí o něm kamarád. To tehdy bydlela se strýcem v Bronxu. V rozhodování jí pomohl i odkaz jejího otce, konkurzního právníka, který Felice učil, že nemůže mít jen to, co si nemůže dovolit.

Felice je spisovatelka a výtvarnice, která vyrábí nejrůznější ozdůbky. Chtěla by se stát ale profesionální organizátorkou prostoru. "Moc jsem chtěla bydlet na Manhattanu, ale nechtěla jsem dát celý svůj plat za nájem," popsala Felice, pro kterou byl minibyt příležitostí.

S vystěhováním věcí po předchozím nájemníkovi jí musel pomoci kamarád. Nepořádek byl prý tak strašný, že z koberce na podlaze byl vidět jen miniaturní proužek.

Vybavení za tisícovku

Do vybavení, jehož největší předností měla být skladnost, investovala Felice asi 1000 dolarů. Do prázdného bytu nainstalovala stůl s policemi a naproti prádelník se zástěnou. Nad ním bylo místo akorát na postel pro jednu osobu s krátkým žebříkem.

"První noc u mě musel spát přítel, protože jsem se bála, že spadnu z postele," vypráví Felice. "Když jsem se uprostřed noci probudila, strop a stěny byly všude kolem mě,"  popisuje a dodává, že následoval záchvat paniky. Ten se prý ale potom už nikdy nevrátil.

Obývací pokoj bytu tvoří židle u okna a lampa na čtení. O kuchyni nelze mluvit vůbec, spíš o jejím torzu. Felice má pouze miniledničku, zapékací minitroubu a remosku. Z nádobí jí zbyly dva talíře, lžíce a vidlička. Když přijde návštěva, utvoří provizorní stůl ze dvou židlí. Když ji přijde navštívit rodina, vejde se do bytu až devět lidí.

"Myslím, že lidé mají příliš mnoho věcí. Já jsem třeba vyrostla v domě se dvěma vestavěnými skříněmi, které jsou velké jako celý můj byt," říká Felice. "Dohromady potřebujete mnohem méně věcí, než si myslíte," tvrdí Američanka, která prý má sice ještě nějaké osobní věci u strýce, ale i ty chce co nejdříve vtlačit do bytu.