Bude čtrnáctistovka stačit? Test Škody Superb s nejslabší motorizací

Pro třetí generaci superbu se nabízejí motorizace ve výkonovém rozpětí 150 až 280 koní. Základní motorizace často a oprávněně budí obavy z příliš malého výkonu, problémů při předjíždění nebo obecné potřeby akcelerovat atd. U fabie to asi vadí méně než u modelu střední třídy.

Známé pravidlo tvrdí, že pokud je v novinovém titulku otázka, odpověď zní ne. Jenže v případě tohoto článku to neplatí. Najezdil jsem s nejslabší čtrnáctistovkou přes dva tisíce kilometrů, a třebaže motoru trochu chybí razance těsně nad středními otáčkami, už od volnoběhu se probírá k životu s neskutečnou ochotou.

Obrovskou výhodou je absolutní pružnost, motor zvládne na šestku z rychlosti nějakých 60 km/h zrychlovat a i přes delší převody se z ní prokouše třeba až k maximálním 220 km/h. Vždyť od 1500 do 3500 otáček máte pod pravou nohou maximum točivého momentu, tedy 250 Nm.

To je stejná porce jakou má základní 1.6 TDI, samotný výkon motoru 1.4 TSI ACT (druhá zkratka Active Cylinder Technology znamená vypínání dvojice válců) je stejný jako u dvoulitrového TDI, které je navíc o metrák těžší. Mimochodem testované provedení je s pohotovostní hmotností 1 395 kg nejlehčí mezi všemi motorizacemi pro superb.

Zajímavé je, že základní motorizaci můžete mít i ve verzi 4x4, což třeba u benzínové osmnáctistovky nejde. Vybírat můžete buď ze sedmistupňového DSG, nebo přímo řazené převodovky se šesti stupni (testovaná verze).

Přejel jsem s tímto autem republiku dvakrát tam a zpátky a při klidném jízdním stylu nebyl na dálnicích problém jezdit za 6,5 litru (stačí tankovat natural 95). Pokud budete ždímat z motoru posledního koně, počítejte, že spotřeba stoupne zhruba jednou tolik, s tímto agregátem musíte jet klidně a pak se vám odvděčí spotřebou jen o málo větší (cca litr), než za kolik umí jezdit naftový dvoulitr.

Při dynamičtější jízdě bude rozdíl proti modernímu naftovému motoru samozřejmě větší. Pokud s 1.4 TSI pojedete stylem „ukradl jsem auto”, dostanete se hravě i na 12 litrů na sto ujetých kilometrů.

A dynamika? Všemi automobilkami a u všech nabízených modelů udávané zrychlení na stokilometrovou rychlost je do značné míry přežitek, přesto s časem 8,6 s je rychlejší než všechna nabízená TDI vyjma verze o výkonu 140 kW.

Třeba zrychlení 80-120 km/h zvládnulo provedení s benzínovou čtrnáctistovkou s nazutými osmnáctipalcovými pneumatikami za rovných sedm sekund. Hodnota, která neohromí, ale rozhodně není ani špatná. A dokonce jde o naprosto stejnou hodnotu, jakou jsme naměřili v případě dvoulitrového TDI (110 kW), které trápí dlouhé převody.

Ty má ostatně i čtrnáctistovka. Na jedničku jedete 57 km/h, na dvojku 106, na trojku 165 a na čtyřku (215 km/h) atakujete konstrukčně nejvyšší rychlost. Pětka a šestka tak slouží čistě pro snížení otáček. Při 130 km/h točí motor na šestý stupeň 2500 otáček, při 4000 otáčkách už pojedete tachometrových 195 km/h. Motor je velmi dobře odhlučněn, při vyšších rychlostech ale dost znatelně pocítíte aerodynamický hluk.

A jak je to s tím odpojováním válců? Z komfortního, výkonového i akustického hlediska je to nepostřehnutelné. Když se budete extrémně soustředit, možná uslyšíte trochu jiný zvuk při jízdě na dva válce, jinak ale je kultivovanost vynikající a jízdu na dva prostřední válce poznáte jen z nápisu na displeji palubního počítače.

Superb třetí generace se povedl. Jeho design je přiměřeně výrazný, kompaktní a prostornost je špičková. Škoda malého zpětného zrcátka a zadní parkovací kamery, která se v silném dešti (sněžení) dost špiní.

A základní motorizace? Nebojte se jí. Pokud chcete ušetřit, jezdíte spíše sporadicky (do 20 000 km ročně), udělá vám dobrou službu. Jen bychom se báli propadu ceny při dalším prodeji, tam si TDI motory budou cenu držet jednoznačně lépe.