Revoluce v pohonu elektromobilů? Ujedu s ním 2400 kilometrů, tvrdí Brit

Současná elektrická auta, ať už čistě bateriové elektromobily, nebo jakékoliv verze hybridů, jezdí až na naprosté výjimky s lithium-iontovými bateriemi. Tento typ baterií je v současnosti nejpoužívanější, najdete ho i v mobilech, ale rozhodně není bez nevýhod – těžba a zpracování lithia a kobaltu, které jsou potřeba pro výrobu těchto baterií, je neekologická a recyklace je drahá.

Britský inženýr Trevor Jackson říká, že našel lepší alternativu – palivový článek, který je méně náročný na životní prostředí, nepotřebuje obtížně dosažitelné materiály, dokáže pohánět auto násobně déle než lithium-iontové baterie a místo mnohahodinového nabíjení u stojanu se za chviličku vymění za jiný, nabitý. Alespoň to tvrdí britský web Daily Mail a americký TechCrunch.

Jmenuje se hliníko-vzduchový článek a jeho hlavní složkou je právě hliník, jeden z nejrozšířenějších kovů na Zemi.

Hliníko-vzduchové články by se nenabíjely, nýbrž měnily za čerstvé. Není totiž možné je nabíjet, musely by se repasovat, ovšem má jim stačit recyklovaný hliník – údajně i nápojová plechovka. Průmysl recyklace hliníku již existuje na velmi vysoké úrovni.

Výměna spotřebovaných článků za jiné by měla zabrat pouhých 90 vteřin, manipulace má být snadná a „baterie“ velikosti té lithium-iontové v Tesle Modelu S by automobilu dodala dost energie na ujetí zhruba 2400 kilometrů. Na papíře to zní úžasně. Možná až moc.

V tomto případě je zásadní elektrolyt – a právě tady nastává problém. Podle Daily Mailu není nápad s hliníkovou anodou a katodou v elektrolytu nový, jenže ten elektrolyt byl vždy extrémně žíravý, takže se tento typ baterií moc nepoužíval. Jacksonův vynález má tkvět v tom, že našel pro elektrolyt nový – a samozřejmě přísně tajný – vzorec, takže onen elektrolyt nejenže není žíravý, dokonce se dá pít.

Podle TechCrunche zase elektrolyt vytvářel gel, který palivový článek doslova ucpal a učinil ho nefunkčním. Jacksonův vynález měl tento problém vyřešit.

Tématu se velmi krátce věnovala i BBC, alespoň podle videa na YouTubu, které koncem letošního května sdílela firma Metalectrique. Ta zaštiťuje Jacksonovu práci a je i nějakým způsobem aktivní na sociálních médiích, ovšem její počty fanoušků na Facebooku a odběratelů na YouTubu jsou v nízkých stovkách. Ono video je jedno z pouhých tří, které je uveřejněno na jejím kanálu, má zhruba 6600 zhlédnutí – docela málo na to, jak úžasná tato technologie má být.

Velmi srozumitelně ale, na rozdíl od zmíněných článků, přibližuje, jak hliníko-vzduchový palivový článek funguje. Hliník ponořený do elektrolytu zůstává, co chemickou reakci uvolňující elektřinu spouští, je přísun vzdušného kyslíku.

Tenhle princip není nepodobný vodíkovému palivovému článku a v autě by mohl fungovat – někde v útrobách by byl hliníko-vzduchový článek a podle toho, jak by se do něj vháněl vzduch, by produkoval elektřinu. V závislosti na potřebném množství by tam vzduch mohl být vháněn jednoduchým ventilátorem, pracujícím ve 12V elektrosoustavě, nebo elektrokompresorem podobným tomu u osmiválce Audi SQ7 a SQ8, který běží na 48 voltů.

Články mají být zejména užitečné pro těžká nákladní vozidla, která jezdí dlouhé trasy a u nichž tedy baterie nejsou reálně použitelné. Zde by byla výhoda v tom, že dosavadní nádrže na naftu jsou snadno přístupné ze strany, a tedy by se články měnily snáze než u osobních aut, kde jsou palivové nádrže nebo lithium-iontové baterie přístupné zespoda.

V čem se texty Daily Mailu i TechCrunche shodují, je vliv lithiových korporací. Jaký onen vliv ale byl, už píše každý jinak. Měly ho vytlačovat z konferencí či lobbovat u britské vlády proti jeho vynálezu.

To ho mělo přimět hledat podporu ve Francii a v roce 2005 – to není překlep, opravdu před čtrnácti lety – tam najít partnera v již zmíněné firmě Metalectrique.

Nyní již údajně získali investora a budou se pouštět do sériové výroby těchto baterií. Pokud jsou všechny tyto informace pravdivé a jeho vynález skutečně funguje tak skvěle, během pár let se o něm dost možná bude psát úplně všude.