První jízda s novým Renaultem Trafic: Klady zůstaly

Když jsem dostal pozvánku na testování omlazeného Renaultu Trafic, těšil jsem se, že interiér už nebude takový „plasťák“ a že složitý infotainment ze starého Clia bude nahrazen něčím modernějším. Jenže to jsem na chvilku zapomněl, že Trafic je dodávka – u užitkových aut se totiž obrací každý halíř ještě víc než u osobáků.

To znamená, že velké novinky jsou na Traficu všehovšudy dvě. Jedna z nich je dobře vidět – nová maska se světly, která jsou i v základu kompletně LEDková. Podle Renaultu dávají potkávací o 35 % více světla a dálková dokonce o padesát, ale protože jsme na prezentaci, konané mezi Prahou a Znojmem, jezdili jen ve dne, nezbývá mi, než automobilce věřit.

Zbytek auta zůstává beze změn. To znamená prolisy na bocích, díky kterým Trafic nevypadá tak strašně jako krabice, zrcátka s panoramatickou dolní částí a zadní světla s velikými, a tedy dobře viditelnými segmenty.

Beru za kliku, vyhoupnu se do kabiny – a vidím známý interiér, jehož výhod i nevýhod jsem si ve velké míře všiml při testu dvojčete Opelu Vivaro. Nezměnilo se téměř nic; snad jen hlavice řadicí páky je odlišná a všechno v kabině je tmavší. Ale pořád to je vyrobené z tvrdých plastů, a to včetně loketní opěrky ve dveřích.

Na druhou stranu, loketní opěrka na pravé straně sedačky řidiče je velmi pohodlná – je přesně na tom správném místě a dá se pečlivě nastavit. Přístrojový štít sice nemá ani teploměr vody, natož oleje, ale rychlost obrovským číslem je skvěle čitelná a kontrolky jasně ukáží, jestli automatika rozsvítila světla. A když kolébkovým přepínačem zapnete tempomat, zůstane zapnutý už navždy, nemusíte ho po každém startu auta znovu zapínat.

Bohužel, to stejné se nedá říci o start-stopu. Ten, aby byl brán jako standardní součást auta, musí být dle předpisů po každém nastartování motoru zapnutý. Když ale zhasne motor, je třeba docela dlouho čekat, než ho zase nahodí, a snad zvláštní kombinací požadavků řidiče směrem k autu se nejednou stalo, že motor nenaskočil a bylo třeba nastartovat tlačítkem. Přesně to chcete, když se máte rozjet v rušné křižovatce.

Beze změn zůstal i infotainment. Jsou tu dvě verze různých schopností; jedna z nich umí Android Auto, druhá k tomu navíc Apple CarPlay, a tyhle systémy budete chtít používat spíš. Systém Renaultu totiž reaguje pomalu a navigace v něm obsažená se ovládá složitě. Je ale připojená k internetu a má dobrá data o dopravě.

Waze je však přesto o něco lepší, jak jsem vyzkoušel cestou od Kolína na Jihlavu. Na několika místech tam je kvůli opravám silnice kyvadlový provoz, což znamená kolony, a v této aplikaci jsou vidět lépe.

Infotainment s barevným displejem zkouším v Traficu Space Class, což je nejvyšší výbava verze „mikrobus“. Vpředu má dvě „kapitánské“ sedačky, vzadu dvě trojmístné lavice. Můžete si však vybrat i některou jinou konfiguraci, např. i s lavicí, ze které se dá vytvořit postel.

Pro ty vpředu jsou podstatné už zmíněné loketní opěrky a slušně pohodlné, i když ne zrovna měkké sedačky. Tříhodinovou jízdu na nich jde zvládnout bez problému.

Těm vzadu se zase bude hodit vlastní zóna klimatizace a fakt, že na nohy je v druhé i třetí řadě opravdu spousta místa. Minusem však je horní ukotvení pásu na vnějších místech – je ve stropě a i se 184 cm výšky mám pás nepříjemně na krku, nikoliv na klíční kosti, kde by být měl.

Druhou velkou novinkou u Traficu jsou motory – oproti minulé generaci narostl objem na dva litry. Jeden diesel tu má tři výkonové varianty a v téhle verzi zkouším tu o 146 koních a 350 N.m se šestistupňovým manuálem. Na 2,3 tuny provozní hmotnosti to vážně není moc, předjíždění je třeba plánovat, a to jedeme jen ve dvou, nikoliv plně naložení.

Akceleraci pomáhá krátce odstupňovaná převodovka, ale pásmo nejvyššího točivého momentu motoru je poměrně úzké a je třeba pořád řadit. Není to ale utrpení, chod řadicí páky je poměrně příjemný – na francouzské auto.

Druhý den bereme na projížďku „furgon“ – tak Francouzi říkají skříňové dodávce. Na rozdíl od osobní verze je v nákladovém prostoru asi 350 kg zátěže a není tu moc výbavy, takže před nastoupením posádky má zhruba 2,1 tuny. Není ale rychlejší – má pod kapotou 120k verzi vznětového dvoulitru.

Zpřevodování je stejně příjemně krátké, takže ve zrychlování do nějakých 100 km/h problém není. Samozřejmě, předjíždění je třeba plánovat, na kamion je nutno mít v protisměru opravdu velkou mezeru. Po dálnici se dá v pohodě jet i lehce přes dovolenou stotřicítku, ale i vzhledem k otáčkám je příjemnější tempo někde okolo 120 km/h.

Furgon ve standardu nemá ani klimatizaci a rádio, tu přidává až paket Cool. Přiznám se, že klasické autorádio s rozměrem 1DIN jsem v novém autě už opravdu dlouho neviděl. Tohle je ale dobrý kousek – komunikuje s telefonem pomocí Bluetooth a umí i seznam stanic. Bohužel, port USB v něm nedokáže nabíjet telefon, je tu jen pro flash disk s hudbou.

Zajímavým detailem tohoto kousku je zrcátko „Wide View“, tedy česky „široký rozhled“. Je to velké vypouklé zrcátko ve stínítku spolujezdce a řidič jím vidí pod pravé vnější zrcátko. Bohužel se ale nedá nastavit tak, aby řidič viděl před pravý přední roh auta.

Dalším chytrým prvkem je 54l box pod dvojsedačkou vpravo, který můžete otevřít vpředu u nohou a zezadu z nákladového prostoru. Můžete tak – podle celkové délky auta – převézt až 4,15 m dlouhou lať nebo roli koberce, aniž by vzadu čouhaly ven.

Celkem je v kabině 90 litrů úložných prostor, poklop schránky nahoře palubní desky před spolujezdcem nevystřelí nahoru a do dveří se velmi pohodlně vejde 1,5l láhev. A i zde se dají dvě stovky kilometrů urazit bez problému; výškově stavitelná sedačka řidiče s onou loketní opěrkou na pravé straně je v základní výbavě.

Furgon navíc boduje cenou – testovaný kousek stojí 576 tisíc korun bez DPH. Space Class je na tom trochu jinak, s vyšší výbavou a delším rozvorem je „můj“ exemplář za necelého 1,1 milionu, ovšem už s DPH.

A co jízdní vlastnosti? Je to dodávka, co byste chtěli – sedí se vysoko a vpředu, takže zatáčky s tímhle autem řezat opravdu nebudete. Když už ale je třeba vzít zatáčku rychleji, musíte na ni vůz připravit, svým zvláštním způsobem ho do ní položit. Pak nemáte pocit, že musíte co nevidět skončit „na budce“, a to beru jako dobrý výsledek. Stejně tak, že výmoly spíš slyšíte a cítíte v karoserii, protože to je prostě velká krabice, nikoliv v podvozku.

Jestli bych Trafic chtěl pro své případné podnikání? Nakonec proč ne, to auto je schopné, vypadá hezky, dá se v něm přežít i delší trasa, má řadu chytrých řešení a velkou výhodou je i nízká cena, která navíc není vykoupena žádným extrémním nedostatkem. Snad kromě sériového infotainmentu, který ale dokážu snadno nahradit smartphonem.