Hlavní obsah
Poslední vyrobený náklaďák značky LIAZ Foto: Martin Macík

Poslední vyrobená liazka vznikla pro Dakar. Dodnes ho může jezdit

Poslední vyrobený náklaďák značky LIAZ dnes slaví 15 let. Vznikl jako asistenční vozidlo pro dakarskou rallye na zakázku jednoho českého týmu a dodnes může jezdit. Výrobní hala v Mnichově Hradišti kvůli němu tehdy na dva dny obnovila provoz.

Poslední vyrobený náklaďák značky LIAZ Foto: Martin Macík
Poslední vyrobená liazka vznikla pro Dakar. Dodnes ho může jezdit

Již druhé výročí letos slaví automobilka LIAZ; tedy, „slaví” - v roce 2002 ukončila činnost. Prvního ledna 2018 ovšem uplynulo 65 let od jejího založení. [celá zpráva] Poslední vozidlo s logem LIAZ vyjelo z bran továrny přesně před 15 lety, pátého září 2003.

Byť posledním modelem Libereckých automobilových závodů - těchto slov je LIAZ zkratka - byl tahač Xena, poslední vyrobenou liazkou byl vůz vývojově starší - vznikl na základě řady 300.

Byl to speciál pro dakarskou rallye, postavený pro tým Martina Macíka, se záměrem fungovat jako asistenční vozidlo. Macík, původním povoláním tiskař, tehdy s Dakarem začínal. V roce 2003 jel svůj první Dakar s upravenou liazkou řady 100 a potřeboval stroj, který by jeho kamiónu asistoval.

Poslední vyrobený náklaďák značky LIAZ

Foto: Martin Macík

LIAZ už od roku 2002 nefungoval, ale ještě existoval jako zbytkový podnik. Martin Macík se dohodl s ředitelem tohoto zbytkového podniku na stavbě jednoho posledního vozu. Macík tedy do Mnichova Hradiště, kde probíhala finální montáž liazek, dovezl jeden starý náklaďák a díly, které chtěl mít ve svém voze, a ředitel sehnal dělníky.

Během dvou dnů vznikl stroj, který si můžete prohlédnout na fotkách - a který je označován za poslední náklaďák značky LIAZ, vyrobený v původní hradišťské fabrice. Dne 5. 9. 2003 auto vyjelo z haly, uzamkla se za ním vrata a byl definitivní konec.

Při výrobě byl použit motor M1.2C, poslední vývojový stupeň „stojatého” motoru LIAZ. Byl to řadový šestiválec o objemu 11,9 litru, přeplňovaný turbodmychadlem a plnící emisní normu Euro II. Dával 329 koní a 1 475 N.m.

Přes desetistupňovou, plně synchronizovanou převodovku je posílal na obě nápravy. Tehdy jezdila asistenční auta po trati stejně jako soutěžící, takže pohon všech kol je samozřejmostí, stejně jako např. ochranná klec v interiéru. Obě nápravy měly uzávěrky diferenciálu a kolové redukce.

Poslední vyrobený náklaďák značky LIAZ

Foto: Karel Václavík

Tato konfigurace ale liazce nevydržela dlouho. Někdy v letech 2005-2006 se původní motor poroučel a místo něj byl nainstalován šestiválec od firmy Tedom, který nabízí 527 koní a 2 800 N.m.

Spolu s ním letěl synchronizovaný desetikvalt, aby uvolnil místo čtrnáctistupňové nesynchronizované převodovce, která byla vyrobena na zakázku v pouhých dvou kusech firmou Praga právě pro Macíkův tým. Místo synchronů (dílů převodovky, které zajišťují snazší a hladší řazení bez nutnosti dvojího vyšlapávání spojky; dnes je má každá manuální převodovka) má tlustší, a tedy odolnější ozubená kola.

Takhle dnes vypadá tovární hala na okraji Mnichova Hradiště, kde se montovaly náklaďáky LIAZ.

Foto: Milan Malíček, Právo

Vůz dodnes existuje a je v majetku Macíkova týmu, hlavní hvězdou je Macíkův syn, Martin Macík junior. Poslední liazka je stále připravena jet Dakar jako asistenční vozidlo, ovšem posledních několika ročníků se neúčastnila - nebylo jí potřeba.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků