V automobilovém průmyslu není 3D technologie novinkou, obvykle se však omezuje na obrazovku počítače, kde se modely otáčejí pomocí myši. Když designéři chtějí vidět auto ve skutečné velikosti, musejí použít speciální a pro tento účel projektovanou místnost.

S brýlemi pro rozšířenou realitu stačí nasadit si na hlavu speciální soupravu a virtuální vozidlo se objeví tam, kde stojí designér. Brýle nezakryjí pohled do místnosti ani na ostatní lidi v ní, takže se návrháři mohou pohybovat jakoby kolem skutečného vozu. Návrháři dokonce mohou na různých místech světa vidět stejný virtuální model a pracovat na něm současně.

Brýle umožňují rovněž zobrazit modifikace projektu. Například světlomet se jen překryje novým návrhem. Práce s holografickými brýlemi je nyní v experimentální fázi a jakkoli jsou užitečné, automobilka nepředpokládá, že nahradí jiné konstrukční nástroje. To, jak automobil vypadá v reálném světě, podle designérů stále nejlépe ukážou modely ve skutečné velikosti.

Virtuální vs. rozšířená realita

Pojmy virtuální a rozšířená realita jsou velmi často zaměňovány, přitom ale obě technologie pracují na odlišných principech.

Brýle pro virtuální realitu se snaží uživatele vtáhnout do simulovaného světa a jeho smysly zcela odříznout od skutečného světa. Oči tak zpravidla zcela zakrývá displej a na uších jsou umístěna sluchátka, která jsou velmi často součástí celého systému.

Systémy rozšířené reality většinou vypadají jako obyčejné brýle, přes které může uživatel vidět vše, co se děje okolo něho. Speciální displeje nebo kamery pak jen dokreslují virtuální předměty do skutečného prostoru. Vlastně tedy propojují virtuální svět s tím skutečným.