Lotus Esprit: Sporťák hodný Jamese Bonda vyjel na silnice před 40 lety

Sedmdesátá léta jsou z hlediska automobilového designu význačná ústupem oblých tvarů a nástupem rovných hran. Faktem je, že designér Giorgetto Giugiaro mohl k navržení základních linií Lotusu Esprit použít jen obyčejné pravítko.

Britská automobilka vedená legendárním designérem Colinem Chapmanem se v té době vezla na vlně úspěchů ve formuli 1, tuto popularitu potřebovala přetavit v silniční auto a stávající modely nevyhovovaly buď po stránce zastaralé karoserie (Europa), nebo nevyhovující koncepce s motorem vpředu (Eclat), která nestíhala konkurovat ostatním zvučným značkám.

První náznaky nového auta je možné vystopovat na autosalonu v Turíně v roce 1972, sériová verze se pak představila na autoshow v Paříži v roce 1975. Odborníky i veřejnost uchvátila svou jednoduchou elegancí a také typicky minimalistickým technickým řešením, přesně v duchu Chapmanovy konstrukční školy. Esprit stál na prodlouženém ocelovém páteřovém rámu europy, krytém lehkou laminátovou karoserií, vážil tedy přibližně tunu.

Poháněl ho dvoulitrový atmosférický čtyřválec Lotus 907 s výkonem 160 koní a 190 Nm točivého momentu – vzhledem k hmotnosti dostačující. Dostal pětistupňovou manuální převodovku, použitou také v Maserati Merak a Citroënu SM, oficiálně prý zrychlil na 100 km/h za 6,8 sekundy a jeho maximem bylo 221 km/h. Při nezávislých měřeních se sice ukázalo, že tyto parametry nejsou v reálu tak optimistické, ale motoristický tisk byl přesto nadšen – jízdní vlastnosti se totiž ukázaly být výjimečné a mnohem důležitější než tempo v přímce.

Například magazín Motor o první sérii espritu napsal: „Trakce téměř nesnese srovnání s jakýmkoliv jiným silničním autem, je ještě lepší, než u porsche, zvlášť na mokru. Limit adheze na suchém povrchu je neuvěřitelně vysoký, a působivý je dokonce i na vlhkých silnicích. Britský Autocar zase chválil: „Výjimečné jízdní vlastnosti. Existuje jen málo aut, které s espritem udrží ve vyšším tempu krok.“

Jak jinak zviditelnit nové sportovní auto než ve filmu s Jamesem Bondem? Lotus se rozhodl zaujmout filmaře guerillovým způsobem – jeho šéf vztahů s veřejností Don McLaughlan se v roce 1976 vydal s prototypem espritu do filmových studií Pinewood nedaleko Londýna, když zjistil, že se hledá nové auto pro agenta 007 ve snímku Špión, který mě miloval.

Auto zaparkoval před kancelářemi produkční společnosti Eon a reakce filmařů na sebe nenechala dlouho čekat. Půjčili si od Lotusu dva prototypy a jeho testovací jezdec Roger Becker se stal dokonce oficiálním filmovým kaskadérem za volantem tohoto sporťáku při natáčení na Sardinii.

Nejslavnější moment espritu přišel v momentě, kdy Bond sjel z mola do moře a z auta se stala ponorka. Pro tuto slavnou scénu bylo vyrobeno sedm modelů, včetně jedné funkční ponorky v plné velikosti. Dostala přezdívku Wet Nellie a přežila do dnešních dní, před třemi lety ji v aukci koupil Elon Musk, šéf automobilky Tesla. Utratil za ni přibližně dvacet miliónů korun.

Už v roce 1978 Lotus představuje vylepšenou verzi espritu – druhou sérii S2. Po technické stránce se toho příliš nezměnilo, k významnějším úpravám patří snad jen přesun baterie zpod zadního okénka do motorového prostoru. Zvenčí esprit druhé série poznáte hlavně podle nádechů za zadními okny, které zlepšovaly chlazení motoru, dále pak podle lízátka pod předním nárazníkem a zadních světel z Roveru SD1 (první série měla stejná, jako Fiat 1/9X). To se však bavíme o základním modelu, Lotus chystal také dvě speciality.

Tou první byla takzvaná série 2.2 z roku 1980, přechodný model s galvanizovaným šasi, značící příchod třetí série. Uprostřed měla čtyřválec Lotus 912 o objemu 2,2 litru. Jeho výkon byl stejný jako u dvoulitru, tedy 160 koní, točivý moment však dosahoval hodnoty 216 Nm. Dnes jsou tyto exempláře ze sběratelského hlediska velmi vzácné, oficiálně vzniklo pouhých 88 kusů.

Skutečná rychlost však přišla ve formě modelu Turbo – jeho čtyřválec o objemu 2,2 litru byl přeplňovaný jedním dmychadlem, výkon vzrostl na 214 koní a točivý moment na 271 Nm. Oficiálně pak mohl upalovat rychlostí až 241 km/h, zajímavostí je také suché mazání. Ale to nebyla jediná změna, došlo k vylepšení a zesílení základu konstrukce a zadní nápravy, kvůli turbodmychadlu bylo také nutné lehce upravit karoserii pro lepší přítlak a odvod tepla. Turbo bylo vlastně původně představeno jako limitovaná edice 45 kusů, značící spojenectví se sponzorem Lotusu ve formuli 1 – firmou Essex Petroleum.

Dvě auta v této specifikaci si zahrála v další bondovce Jen pro tvé oči. Vše bylo připraveno na nástup třetí série S3 v roce 1981, která dostala všechna vylepšení Essex Espritu (s výjimkou suchého mazání u modelu Turbo) i pro základní atmosférické provedení. Po civilní stránce pak došlo k úpravě interiéru, majitelé ocenili více místa nad hlavou i pro nohy.

Rok 1986 značí příchod verzí HC s vyšším kompresním poměrem pro obě varianty, atmosférická zesílila na 174 koní, turbo mělo k dispozici 218 koní a 300 Nm točivého momentu. Už o rok později se objevuje další verze, kterou po stránce designu upravil Peter Stevens (ano ten, který navrhl McLaren F1).

Díky kevlarovým výztuhám měla karoserie o 22 procent vyšší torzní tuhost, po mechanické stránce se shodovala s verzemi HC, až na jinou převodovku, tentokráte od Renaultu. V roce 1989 dostává esprit vícebodové vstřikování z dílen koncernu General Motors, výkon turba poskočil na 264 koní (krátkodobě až 280 koní díky overboostu) a točivý moment přesahoval 350 Nm, maximální rychlost poprvé oficiálně překročila 250 km/h. Počátkem devadesátých let ztratila atmosférická verze smysl, stejně jako podladěný přeplňovaný Esprit S o výkonu 218 koní.

Čtvrtá a finální verze šla s kůží na trh v roce 1993 – její citlivý facelift provedl designér Julian Thomson. Nárazníky i prahy se zakulatily a esprit opět vypadal aktuálně, nikdo by mu nehádal sedmnáct let. Lotus tentokrát ždímal z čtyřválce maximum, různé varianty měly 268 až 306 koní a provedení S4s z roku 1995 se umělo rozjet až na 270 km/h.

I tak zvonil espritu umíráček, jeho poslední kapitolu ale zachránila šťastná náhoda. Lotus vyvinul celohliníkový tříapůllitrový osmiválec s dvěma turby Garrett T25/60 pro nový model s motorem vpředu, tento projekt byl však zrušen. Kam tedy s motorem? Tušíte správně, takto vznikl Esprit V8.

Jednotka mohla snadno dávat okolo pěti set koní, problémem byla však převodovka Renault, která by takovou sílu i přes vylepšení neunesla. Výkon tedy dosahoval 355 koní a točivý moment 400 Nm, což stačilo pro zrychlení na stovku do pěti sekund a maximální rychlost až 282 km/h. Ultimativní verzí byl Esprit Sport 350 z roku 1999 s nekompromisně naladěným motorem, podvozkem i brzdami AP Racing, vyrobený v pouhých padesáti kusech.

Výroba skončila až v únoru roku 2004, po dlouhých osmadvaceti letech. I v této době se však esprit mohl po stránce jízdních výkonů směle postavit aktuální konkurenci. Zatímco jiná sportovní auta zestárnou tak rychle, že jsou už po pár letech pro smích, ryzí charakter konstrukční školy Colina Chapmana prokázal svou trvanlivost a udržel hranatý klín ze sedmdesátých let mezi dravou a mladou konkurencí.

V roce 2010 sice Lotus představil koncept nové verze, ale k její realizaci nedošlo. Jméno Esprit je tak stále vyhrazeno 10 675 kusům legendy, která patří k nejlepším sporťákům z britských ostrovů.