Palivové články fungují na vodík. Ten na speciálních „punčoškách“ reaguje s kyslíkem a při chemické reakci se uvolňují elektrony, které jsou sbírány a následně jsou využívány k pohonu elektromotorů.

Tento způsob používá takzvaných palivových článků s tuhými oxidy. Místo nebezpečného vodíku se tu může používat výrazně bezpečnější bioetanol. Nissan postavil už prototyp, který bude jezdit po jihoamerických silnicích. Proč zrovna tam? Protože v jihoamerických státech je rozšířená infrastruktura, na bioethanol se tu už klasicky jezdí, spaluje se v motorech.

Nissan e-NV200

Nissan e-NV200

FOTO: Nissan

Nissan e-NV200

Nissan e-NV200

FOTO: Nissan

Jaké jsou výhody proti vodíku? Především ve skladování a manipulaci. Vodík je tak výbušný, že mnohé automobilky se prostě zdráhají jej do auta strčit, protože se ho samy bojí. Už vidí, jak je žalují rodiny zesnulých jezdců, kteří v šílené rychlosti vylítli ze silnice tak, že ani superbezpečné několikaplášťové nádrže nevydržely…

Bioetanol je proti tomu krotký beránek. Ale má i svoje mouchy. Tak především při chemické reakci s kyslíkem nevzniká voda, jak je tomu u vodíkové verze, ale nebezpečný oxid uhličitý. Podle Nissanu však jde o emise nestálé, takže se samy rozkládají a hrozbou nejsou.

Automobil má akumulátor o kapacitě 24 kWh a třicetilitrovou nádrž na palivo. Na to ujede asi 600 km. Kromě bioetanolu lze jet také na směs etanolu a vody.