Test Opelu Astra ST 1.4 Turbo: Rodino, jedeme

Porazit v Česku Škodu Octavia může Opel asi jen zázrakem. Škoda u nás jasně vede, a to i kvůli servisu na každém rohu, cenám náhradních dílů a servisu. Vždyť přední nárazník je o více než tisícovku dražší u Opelu, a kdybychom vám řekli, kolik stojí čelní sklo, asi byste zalapali po dechu.

Škoda tedy stále jasně vyhrává. Jenže my s novou astrou jezdili. A protáhli jsme ji pořádně. Vyzkoušeli jsme ji naloženou i prázdnou. Zkusili jsme s ní jezdit po dálnici, okreskách, ve městech i po polní cestě. A co nám vyšlo? Že tento vůz titul Evropského auta roku nemá jen tak ze srandy.

Svými rozměry nikoho nepřekvapí. Je vyvážená. Jen o pár centimetrů delší než octavia, ale zase o pár milimetrů užší. Design karoserie je opravdu povedený a za ten fešácký zadní sloupek bychom dali designérům prémie. Auto vypadá opravdu skvěle a troufáme si říct, že dnes patří k tomu nejelegantnějšímu na trhu.

I uvnitř jsme se cítili skvěle. Na rozdíl od předchozí generace, která prostorem tak plýtvala, až jsme se nejen my cítili uvnitř jako sardinky, je nová pěkně prostorná. Dveře už nejsou tak tlusté, středový sloupek je krásně tenký a odlehčený. Na kolena vzadu je místa tak akorát. Není tak ohromující, jako ve Škodě Octavia, ale na cestu na pařížský autosalon si klidně auto vezmeme.

Místo pro hlavu je příkladné. A to všude. Mohou za to sedačky pěkně utopené dole. I se 190 cm výšky postavy zůstává nad hlavou ještě ohromná rezerva.

Když jsme se už dotkli sedadel. My měli ta speciální „oplácká”, která jsou tak chválená a mají plaketky za to, jak pomáhají držet rovně záda. Masážní funkce, nastavení na mnoho způsobů, vyhřívání, větrání… Řidičovo sedadlo je prostě dokonalé. Ale ani ostatní ve voze nestrádají. Tady mají prostě pravdu. I tři hodiny v autě jsou v pohodě.

Další medaili bychom designérům dali za přístrojovou desku. Všechna auta v koncernu VW jsou si tak neskutečně podobná, ale ovládání mají tak vychytané, že s ním nikdo soupeřit nemůže. Až dosud.

Oddechli jsme si, že Opel nenaskočil na vlnu odtlačítkovávání. Zůstala ta nejnutnější, aby bylo možné všechno rychle vypnout, změnit, zapnout. Vynikající je třeba volant s hromadou tlačítek, ale tak logicky uzpůsobených, že stačilo pár minut a už jsme se na volant nemuseli kouknout. Nebo ovládání hlasitosti otočným knoflíkem. Bohužel to také mizí z aut a přitom je to nejrychlejší a nejjednodušší ovladač.

Pár slov o infotainmentu. Takhle perfektně rychlé odezvy a jednoduché ovládání nemá nikdo. Vůbec nikdo. Je to to nejlepší, co jsme zatím zkusili. Jen malé pihy na kráse – není CD a standardní USB plné písniček nemohlo auto načíst. Škoda.

A co na auto rodina? Spokojená. Třeba kufr je stejně dlouhý jako u octavie, lehoulince širší, ale nemá výkroje za podběhy. Jeho pravidelný tvar je perfektně využitelný. Škoda drobností, jako je absence háčků v kufru.

Pod podlahou je ještě další místo, protože rezervu nám nahradil kompresor s lepidlem. A my to využili. Vrut zaražený do pláště není nic, co by se autu líbilo. A tak říkáme zas a znovu – my chceme rezervy!

Co do objemu, nemůže se Opel se Škodou rovnat. Oplácký kufr je plošší, takže má o 60 l méně. Ale nám to nevadilo. Naložili jsme kufr i s velkým kočárkem a vešli se naprosto nádherně.

Tyto řádky jsou v Česku originální. Všechny konkurenční časopisy a weby totiž nabízejí testy vozu s turbodiesely. My dostali možnost si zapůjčit auto, které k nám dorazilo jen na krátkou dobu z Německa. Mělo benzínový čtyřválec o objemu 1,4 l s turbodmychadlem, což ve zkušební flotile značky dlouho ještě nenajdete. Tuhle originalitu pak vyvažuje nevýhoda, že výbava auta nebyla taková, jakou najdete v Česku. Ale o tom dále.

Benzínový motor je tichý. Turbodmychadlo také není slyšet. Hledat na motoru chyby je těžké. Nemáme k němu žádné velké výhrady. Ve spojení s automatem, jaký jsme měli my, je s jeho 110 kW a 230 Nm neskutečně pohodlná jízda. Automat řadí naprosto přesně a bezchybně. Nedělá dlouhé průtahy při akceleraci a podřazuje si velmi pěkně.

Tou důležitou informací tak bylo, za kolik auto pojede. My jeli celkem daleko s přibližně polovičním nájezdem dálnice. I po Praze jsme se svezli dostatečně. A výsledek byl 6,9 l na 100 km. A to jsme auto nešetřili, nejeli „economyrun” a naplnili ho jak náklaďák. Takže z této strany spokojenost.

Opel Astra ST je pohodlné auto. Je pravda, že sedmnáctipalcové ráfky bychom raději vyměnili za menší rozměr, ale to je už na každém zákazníkovi. Podvozek jako takový je pohodlný. Lehce houpavý, není tak ostrý jako u koncernu, ale jede dobře. Vzadu pomáhá jednodušší nápravě wattův přímovod, který vykonává skvělou práci.

Auto jsme otestovali i v ostrých serpentinách, kde jak při cestě nahoru i dolů bylo zřejmé, že se dost topí na přední vnější kolo. Lehce to vůz znejistí, ale neutrhne.

Výbava našeho vozu byla trochu jiná, než se prodává v Česku. Měli jsme výbavu supervysokou, tedy asi Innovation, ale zase uvnitř byla jen jednozónová manuální klimatizace.

Takže se budeme zabývat jen cenovou politikou značky. Opel Astra se prodává za nejnižší cenu 369 900 Kč. Tedy vlastně ještě o 50 000 Kč méně, ale to je akční, zřejmě časově omezená, cena. Proto budeme mluvit o standardních cenách a podle toho jestli akce ještě pokračuje, si můžete odečítat těch padesát tisíc korun.

Náš motor dostanete až ve verzi Enjoy za 469 900 Kč, automat je o padesát tisíc dražší. Naše nejvyšší výbava pak je o dalších 50 000 dražší. Pak připočítejte 25 000 Kč za kombík a jste na výsledné ceně. Výbava je opravdu plná. Jediné, co nám v autě chybí je adaptivní tempomat. Když už na nás dokáže auto křičet, že se k jinému vozu blížíme moc rychle, mohlo by snad i samo udržovat odstup. A to zatím neumí.