Podle Bridgestonu jde o 100procentně recyklovatelné řešení z pryskyřice a kompozitních materiálů. Pokud pomineme esteticky velice nezajímavý vzhled, otázkou je, jak se tato pneumatika bude chovat ve vysokých rychlostech nebo jaká bude její životnost. V porovnání s běžným „obutím“ budou mít tyto pneumatiky nižší valivý odpor a tím i sníží spotřebu paliva. Otázkou také je, kdy a zda vůbec je reálná sériová výroba.

Pneumatiky, které není třeba nafukovat, každopádně nejsou ničím novým. V roce 2005 představila gumárenská firma Michelin pneumatiku Tweel. Ta měla výhodu v tom, že  ji nemohl zničit defekt jako u klasické „gumy“. Šlo vlastně o pryžový běhoun, který byl spojen s diskem. Návrat k původním loukoťovým kolům se ale nekonal, a pokud nepočítáme specializované stroje, v osobních autech pneumatiky typu Tweet nikdo nepoužívá a dosud nejsou nabízeny k běžnému prodeji.

Pneumatiku plněnou vzduchem vynalezl v roce 1888 skotský veterinář John Boyd Dunlop. Přestože se gumové pneumatiky začaly používat až o desítky let později, nelze si bez nich od třicátých let dvacátého století představit automobilový průmysl.