Dokáže stimulovat imunitu a zároveň na nás působí relaxačně, podobně jako třeba jóga. Lidé v sauně nikam nespěchají, mohou si tu v klidu popovídat, po zchlazení si jdou lehnout do odpočívárny. Řada z nich si tam najednou uvědomí, jak se jejich tělo i psychika uvolnily a zklidnily. To mívá vliv rovněž na lepší spánek.

Dalším příznivým jevem je, že při pocení odejde z těla spousta škodlivých látek. A pokud tam lijeme na horké kameny vodu, vdechujeme páru, která zvlhčuje dýchací cesty a pomáhá jejich přirozenému čištění.

Neochlazovat se šokem

Lékaři si myslí, že ideální je zůstat v sauně deset až patnáct minut. Ale záleží na konkrétním člověku. Jakmile vám pobyt v ní začne být nepříjemný, odejděte. Fáze zchlazování v bazénku se studenou vodou nebo pod sprchou by měla být pozvolná. Pod sprchou si na sebe řada lidí pustí teplou nebo vlažnou vodu a pomalu přidává tu chladnou. Také do chladicího bazénku je nesmyslné skočit.

„Ve Finsku existuje nařízení, podle kterého musí být sauna vzdálená 50 metrů od chladicího bazénu nebo od jezera,“ řekl mi prof. MUDr. Miroslav Kučera, DrSc., z Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství FN Motol v Praze.

„To proto, aby se rozehřátý organismus stihl trochu adaptovat a ochlazení pro něj nebylo takovým nárazem. V jedné vysoké budově, která stála přímo u jezera, to vyřešili tak, že saunu umístili v horním patře, aby dodrželi předepsaných 50 metrů,“ dodává lékař.

V sauně se totiž roztáhnou jemné cévy, kapiláry. A při ochlazení se prudce stáhnou. Logicky při tom vylétne vysoko krevní tlak. Proto bychom náraz ochlazení měli trochu zmírnit, aby výkyv krevního tlaku nebyl tak dramatický.

Kdy určitě NE

Lékaři nedoporučují saunu lidem s vysokým krevním tlakem i pacientům s nemocným krevním oběhem a srdcem. Podobně jako těm, kteří mají nemocná játra nebo ledviny. Ty jsou bohatě prokrvené a může dojít k poškození cév. Sauně je lepší se vyhnout také při chřipce, horečce a vůbec při zánětech. Tedy i při kožních chorobách, na nichž se zánět podílí. Nelze ji doporučit ženám v těhotenství a při menstruaci. Ale ani po flámu.

„V krajním případě může u postiženého člověka dojít k selhání krevního oběhu,“ říká profesor Kučera a dodává: „Každopádně by se měl každý poradit s lékařem, který zná jeho zdravotní stav. Platí to zejména u starších a oslabených jedinců.“