Paratuberkulózu skotu vyvolává jeden druh mykobakterie. Onemocnění bylo popsáno již před 115 lety a v zemích západní Evropy, v USA a v Kanadě patří již dlouho k běžným chorobám skotu a ovcí. Na našem území byla tato nemoc do začátku devadesátých let minulého století téměř neznámá.

„Paratuberkulóza se v mnohém liší od jiných infekčních onemocnění zvířat. Od nakažení do propuknutí prvních klinických příznaků, kterými jsou průjem a hubnutí, končící úplným vyčerpáním a smrtí, může uběhnout mnoho let. Přitom onemocnění nelze spolehlivě prokázat do okamžiku, kdy dojde k velkému množení původce nemoci ve střevě a k jeho vylučování výkaly, mlékem či ejakulátem.

Vyšetření trvá dlouho (několik měsíců až rok) a je drahé. Přitom množství vylučovaného původce a závažnost infekce není v přímé úměře. V jednom gramu mléka nebo masa mohou být statisíce mykobakterií a zvíře nemusí mít ve střevě závažné patologické změny, případně může být klinicky i naprosto zdravé. Naopak zvířata s velmi poškozeným střevem nemusí mykobakterie vůbec vylučovat,“ popisuje profesor MVDr. Ivo Pavlík, CSc., z Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, v.v.i. v Brně a Mezinárodní referenční laboratoře pro paratuberkulózu.

Nemoc lidí i zvířat

Teorií, proč a jak Crohnova nemoc u člověka vzniká, existuje více. Od roku 1984 se však dává stále častěji její výskyt do souvislosti s paratuberkulózou skotu. Vede k tomu nápadná podoba obou nemocí a průkaz stejného druhu mykobakterie ve střevech nemocných lidí a zvířat.

„U lidí patrně nedochází k tak výraznému množení mykobakterií, jako je tomu u zvířat. Proto u mnoha nemocných s Crohnovou nemocí dochází k potvrzení přítomnosti bakterie pouze podle specifické DNA. Samotný průkaz mykobakterií ve střevě ještě neznamená, že onemocnění člověka vyvolaly nebo vyvolají. K tomu, aby u člověka nemoc skutečně vypukla, je ještě třeba genetické dispozice, změny v obranných mechanismech a možná i prodělané infekční onemocnění, stres nebo jiná zátěž. Nemoc může propuknout za několik let od některé prvotní příčiny, nebo také vůbec ne,“ vysvětluje profesor Pavlík.

Kromě shodného původce a vzniklých změn na střevních stěnách mají obě nemoci společné i období asi největšího ohrožení, že vznikne předpoklad pozdějšího onemocnění. A tím jsou první dny života. „Do trávicího traktu novorozenců a nedonošených dětí se mykobakterie většinou dostávají s umělou dětskou výživou obsahující kravské mléko z napadených stád nebo s pitnou nebo balenou vodou, která také může mykobakterie obsahovat,“ říká profesor Karel Hruška z Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, v.v.i. v Brně.

Tyto mykobakterie jsou většinou mrtvé, proto je nelze prokázat kultivačními postupy a dlouho byly považovány za zcela neškodné. Jejich přítomnost v potravinách dosud neznamená porušení jakýchkoli platných norem.

Problém s mykobakteriemi kontaminovanou potravou a vodou je však asi mnohem závažnější, než by se dalo čekat. Současné výzkumy ukazují, že k tomu, aby byl vyvolán zánět střeva podobný Crohnově chorobě, ale i jiná autoimunitní onemocnění, není třeba živých a množících se mykobakterií, ale změny způsobují u disponovaných lidí i složky jejich buněčných stěn nebo stejné, synteticky připravené látky.

„Proto nestačí pro zamezení jejich účinku pasterace nebo var, jako je tomu například u salmonel či jiných patogenů z potravin. Pro člověka je asi kontakt se složkami bakteriální stěny nejnebezpečnější právě v útlém věku, kdy mohou zasáhnout do ladění obranných mechanismů,“ upřesňuje profesor Hruška.

Ochranou může být kojení

Paratuberkulóza skotu, nemocnost Crohnovou chorobou a užívání dětské umělé výživy mají vzrůstající trendy. Světový trh s dětskou výživou a mléčnými potravinami, vyráběnými v zemích s vysokou nemocností krav paratuberkulózou, se rozvíjí souběžně se zvyšováním počtu nemocných Crohnovou chorobou. A to i v zemích, které toto onemocnění v minulosti nevykazovaly. Současně se zvyšují počty jiných onemocnění, jejichž vznik může mít podobné příčiny.

„Statistické údaje z České republiky vykazují mezi léty 1995 a 2008 výrazný nástup této nemoci v porovnání s roky před rokem 1990, kdy se do bývalého Československa dětská výživa ze zahraničí nedovážela a dětská výživa Sunar se vyráběla z mléka krav z našeho území, kde se paratuberkulóza nevyskytovala,“ doplňuje prof. Pavlík.

Ochranou před vznikem Crohnovy nemoci může být zejména kojení. „Nedoporučuje se jen u matek, které mají tuto nemoc, protože bylo prokázáno vylučování mykobakterií mateřským mlékem a jejich děti mohou mít k vzniku onemocnění genetickou predispozici. Ani při onemocnění matky nemusí být kojení zakázáno, mělo by být však doporučeno laboratorní vyšetření mléka. Pokud původce paratuberkulózy není vylučován mateřským mlékem, není nutné s kojením přestávat,“ říká prof. Hruška.

Jak se nemoci bránit

Odborníci stále hledají cesty, jak vzniku rizika nemoci zabránit. Jako nejúčinnější se zdá být prevence, spočívající v účinném omezení vlivu původce nemoci na novorozence. Geneticky disponovaní lidé, např. pokrevní příbuzní pacientů trpících Crohnovou chorobou, by měli mít zájem se vodě a potravinám s mykobakteriemi vyhýbat.

Nesnadné to je s onemocněním zvířat. „Paratuberkulózu skotu bohužel nelze léčit. Vyřazování nemocných zvířat z chovu je nákladné, musí být dlouhodobé a systematické. Paratuberkulóza není nemocí jednotlivců, ale celého stáda. Jedna nemocná kráva, i okamžitě vyřazená, znamená velkou pravděpodobnost, že za měsíc nebo za dva roky budou původce paratuberkulózy vylučovat další zvířata dříve, než se u nich projeví příznaky onemocnění,“ vypočítává profesor Ivo Pavlík.

Onemocnění skotu, zjištěné na jatkách a laboratorním vyšetřením při odůvodněném podezření na paratuberkulózu, by mělo být povinně evidováno, aby bylo možno závažnost rizika posoudit, nejlépe vyloučit. Zájem o postupné snižování počtu chovů trpících paratuberkulózou by měli mít i chovatelé, kterým onemocnění způsobuje značné ekonomické ztráty. Zájem by měl být i na straně zpracovatelů masa a mléka, aby rizikovým skupinám spotřebitelů mohli nabídnout výrobky se zaručenou nezávadností surovin použitých k výrobě,“ říká profesor Pavlík.

Řešením by mohla být například systematická kontrola surovin, především určených k přípravě dětské výživy. „Voda určená k dětské výživě by měla procházet kontrolami zaměřenými na průkaz mykobakterií, plavání novorozenců a batolat by mělo být doporučováno pod podmínkou, že probíhá v bazénech s nezávadnou vodou. Dobře poučení a zodpovědní rodiče by měli mít možnost si nechat zjistit, zda voda vytékající z kohoutku v kuchyni nebo ze sprchové růžice v koupelně neobsahuje mykobakterie.