Bush ve svých memoárech Decision Points líčí setkání se Schröderem 31. ledna 2002 v Bílém domě, kde mu měl sociálně demokratický politik říci: "Co je správné pro Afghánistán, je správné i pro Irák. Státy, které podporují terorismus, musejí počítat s důsledky. Když to rychle a rozhodně vyřešíte, jsem s vámi."

Tato slova Bush bral jako jasné vyjádření podpory pro vojenské řešení. Německá vláda však nakonec Američany ve válce proti režimu Saddáma Husajna nepodpořila, a naopak ji tvrdě kritizovala.

"Bývalý prezident nemluví pravdu," kontroval Schröder. Při rozmluvě v Bílém domě se podle něj debatovalo o boji proti terorismu, nikoli o změně režimu v Iráku.

"Stejně jako při mých pozdějších setkáních s americkým prezidentem jsem tehdy jasně řekl, že Německo bude spolehlivě stát na straně USA, pokud se prokáže, že je Irák stejně jako předtím Afghánistán skutečně úkrytem a útočištěm bojovníků al-Káidy," tvrdí bývalý kancléř. "Toto zdůvodnění ale bylo, jak se ukázalo už v průběhu roku 2002, falešné a vykonstruované," připomněl Schröder.

Vztahy mezi oběma politiky i zeměmi po vypuknutí konfliktu v Iráku výrazně ochladly.

"Velmi si cením osobní diplomacie a kladu velkou váhu na důvěru. Pokud byla tato důvěra zraněna, bylo těžké navázat znovu konstruktivní vztah," píše Bush ve svých pamětech. O Schröderovi v nich tvrdí, že byl jedním z "nejobtížněji prohlédnutelných  státníků", s nimiž se ve svém úřadě setkal.