Studie podle BBC dokládá přímou souvislost mezi sníženým výskytem slunečních skvrn a atmosférickými podmínkami, které blokují teplé západní proudění do Evropy během zimních měsíců. Upozorňuje nicméně, že jde o jev, který se projevuje pouze regionálně a nemá vliv na globální klima.

„Zažili jsme velice chladnou zimu, a tak jsem chtěl vědět, zda existuje nějaká souvislost,“ vysvětlil motiv své analýzy profesor Mike Lockwood z univerzity v Readingu. Porovnal záznamy teplot pro střední Anglii, které zahrnují 351 let a patří k jedněm k nejdéle pravidelně sledovaným na Zemi, se záznamy o sluneční aktivitě.

Na cestě k malé době ledové

Právě v druhé polovině 17. století zažila Evropa sérii tuhých zim. V této souvislosti se také mluvilo o druhé polovině tohoto století jako o malé době ledové. Následoval postupný růst průměrných teplot, který trval 300 let úměrně s rostoucí sluneční aktivitou.

Profesor Lockwood pak tvrdí, že v souvislosti se slunečním cyklem v rozsahu 9000 let je možné pozorovat výkyvy, kdy teploty rostou během 300 let a pak mnohem rychleji klesají během sta let. Podle Lockwooda začal pokles přibližně v roce 1985 a je tedy pravděpodobné, že Evropa je v půli cesty k malé době ledové, která by mohla vyvrcholit v druhé polovině tohoto století.

Převáží studené východní proudění

Výkyvy ve sluneční aktivitě totiž podle některých modelů ovlivňují dynamiku proudění ve výškách kolem 7-12 kilometrů nad povrchem, kde změna teplot ve stratosféře, ovlivněná cyklem ve sluneční aktivitě, začne blokovat příliv teplého a vlhčího proudění ze západu. V Evropě se pak více prosadí chladnější, suché proudění z východu.

To ovšem podle Lockwooda neznamená, že každá zima bude mrazivá. Upozorňuje, že i v 17. století přišla po nejstudenější zimě v roce 1684 nejteplejší zima za 350 let.