„Nejhorší jsou následné efekty. Pořád se vracíte k tomu, co bylo. Moje rodina si asi prošla horším obdobím než já.“

Popsal i to, jak občas reaguje: „Nemohu vidět ptáka v kleci, když ho vidím, pustím ho.“ Na závěr shrnuje: „Muži, kteří byli uvězněni v dole, už nikdy nebudou stejní.“

Zachráněný Mario Sepulveda po návratu na povrch

FOTO: ČTK/AP

Zachránění chilští horníci prožívají okamžiky euforie. Po 68 dnech se dostali na povrch, kde je vítají příbuzní i přátelé. V prvních dvou týdnech po závalu prožívali peklo, které skončilo, až když k nim prorazili úzkou šachtu, kterou jim dodávali potraviny, uvedl britský psycholog James Thompson pro BBC.

Zážitky budou tíživé

"Zážitky je poznamenaly na celý život a následující měsíce pro ně budou velmi těžké," říká Thompson.

Thompson především uvedl, že prvních 17 dní prožívali úplné peklo. Tehdy neměli žádný kontakt se světem. „Jestliže měli pocit, že pravděpodobně zemřou, bylo to pro ně velké emocionální napětí."

To potvrzují i slova jednoho z horníků, 48letého elektrikáře Victora Segovii: „To peklo mě zabíjelo. Snažil jsem se být silný, ale když jsem náhle usnul, zdálo se mi, že jsme v troubě. Probouzel jsem se do věčné tmy."

Teprve ve chvíli, kdy k ním prorazili úzkou šachtu, se jejich situace zlepšila a svitla jim naděje. Z pekla se nakonec dostali do nebe, i když až po dvacetiminutové cestě úzkou šachtou z hloubky 700 metrů, kde strávili celou dobu.

Zachráněný Mario Sepulveda (vlevo) předává kámen prezidentovi Peňerovi.

Zachráněný Mario Sepulveda (vlevo) předává kámen prezidentovi Piňerovi.

FOTO: ČTK/AP

Obrazy pekla a nebe volil po záchraně i druhý vyzvednutý horník Mario Sepulveda. Poté, co objal ženu a rozdal kameny z dolu všem nahoře včetně prezidenta a záchranářů, řekl: „Byl jsem s Bohem, a byl jsem s Ďáblem, Zápasili spolu a Bůh vyhrál. Ani v jednom okamžiku jsem nepochyboval, že by mne odtamtud mohl dostat (jedině) Bůh.“

Opožděné reakce a nespavost

Podle Thompsona jim následující týdny pomůže překonat sdílený pocit štěstí ze záchrany. Pak je ale mohou dostihnout stíny minulosti.

„Vzpomínky na tyto události v nich mohou vyvolat bezesné noci. Jejich spánek je narušený. Sami na to, co se stalo, myslí velmi často,“ uvedl Thompson.

Upozornil i na podněty, které mohou vyvolat vzpomínky na týdny strávené v podzemí - pach země nebo rachot sbíječky.

Thompson uvedl, že jen třetina lidí, která prožije podobné extrémní události, má psychologické potíže, u cvičených lidí, jako jsou záchranáři, to ale mnohdy bývá jen pět procent.

Pomohl duch sounáležitosti a předák

Podle psychologů ale horníkům mohla pomoci solidarita, kamarádství a teamový duch. Hlavně jim ovšem pomohl předák Luis Urzúa, který zavedl pravidelný režim i příděly jídla. Svou roli plní až do konce, vyzvednut bude jako poslední.

I psychiatr Christopher Findlay upozornil na nebezpečí opožděné reakce. „Jakmile se dostanete na bezpečné místo, aktivují se vzpomínky. Jestliže měli potíže ve vztazích s okolím, mohou být nyní tyto vztahy ohrožené. Rodiny si často idealizují, co přijde.“