Kleist se narodil v červenci 1922, a přestože vyrůstal v protinacistické rodině, vstoupil v roce 1940 do německé armády. O tři roky později byl zraněn v bojích na východní frontě. Když se zotavoval, oslovil ho v lednu 1944 plukovník Claus von Stauffenberg a představil mu plán, jak říšského vůdce zabít.

Kleist měl přinést k Hitlerovi výbušninu

Tehdy jedenadvacetiletý Kleist byl vybrán jako voják, na němž bude Hitlerovi představena nová uniforma. Stauffenberg navrhl, aby si pod ni dal výbušninu a odpálil ji, až bude stát vedle německého diktátora. Plán se však nakonec neuskutečnil.

O několik měsíců později ale za Kleistem přišel Stauffenberg znovu, tentokrát s návrhem, aby se zúčastnil operace Valkýra, při níž chtěli spiklenci po atentátu na Hitlera přebrat v Berlíně moc.

Kleist měl hrát ústřední roli, protože to měl být právě on, kdo na schůzku s vůdcem ve Vlčím doupěti v Rastenburgu přinese kufřík naplněný výbušninou. Nakonec se ale Stauffenberg rozhodl bombu na místo dopravit sám. Atentát 20. července 1944 nicméně skončil neúspěchem.

Vyvázl z koncentračního tábora

Kleist byl v té době již v Berlíně, kde měl dohlížet na zatýkání činitelů loajálních Hitlerovi. Když se ukázalo, že Hitler přežil, byl Kleist zatčen, dlouze jej vyslýchalo gestapo a poté ho zavřeli v koncentračním táboře.

Nakonec byl z neznámých důvodů propuštěn. Většina ostatních takové štěstí neměla, v rámci odplaty za atentát bylo popraveno téměř pět tisíc lidí.

Po válce se Kleist uplatnil jako nakladatel a v roce 1962 také jako zakladatel významné mnichovské bezpečnostní konference.