„Zjistili jsme, že v těle nemocného mohou být nádorové buňky, které nezničí ani nejagresivnější forma léčby. Na druhou stranu věříme, že tento průlomový poznatek poslouží například právě k vývoji nových léčebných strategií v onkologii,“ prohlásil vedoucí výzkumného týmu z Lékařské fakulty MU Michal Masařík.

Tým vědců díky unikátním záznamům zadokumentoval chování nádorových buněk. Ty se postupně přibližovaly jedna k druhé, až do sebe vstoupily. Výzkumníci měli doposud za to, že se jedná o kanibalismus, kdy jedna buňka pohltí druhou, která zanikne. Jenže brněnští vědci zjistili, že v mnoha případech jde o opačný proces, tedy že při tzv. entóze je aktivnější ta buňka, která vstupuje a činí tak dobrovolně. Výsledkem je nádorová buňka, která využívá vlastností a schopností obou částí a je natolik silná, že dokáže odolávat všem doposud známým možnostem léčby.

Pomohl nový holografický mikroskop

Podivné chování nádorových buněk znali vědci už několik let, ale domnívali se, že takový proces je pro nemocného člověka prospěšný, protože rakovinové buňky se tím vlastně redukovaly. Že se naopak jedná o doslova zabijáckou strategii, zjistili brněnští vědci díky nové technologii holografického mikroskopu, který dali dohromady odborníci z brněnského Vysokého učení technického a firmy Tescan.

Unikátní objev se podařil týmu vědců z MU ve složení (zleva) Jaromír Gumulec, Martina Raudenská, Michal Masařík a Jan Balvan.

Unikátní objev se podařil týmu vědců z MU ve složení (zleva) Jaromír Gumulec, Martina Raudenská, Michal Masařík a Jan Balvan.

FOTO: Masarykova univerzita

„Zjistili jsme, že mezi nádorovými buňkami je schopnost entózy poměrně rozšířená, je to asi tříprocentní pravděpodobnost. Pokud pak spolu začnou buňky dobře spolupracovat, spojí svůj genetický materiál a mohou využívat vlastnosti obou buněk. Zvyšuje se tak pravděpodobnost, že buňka přežije velmi nepříznivé podmínky,“ vysvětlil člen výzkumného týmu Jan Balvan.

„Tyto buňky jsou navíc velmi adaptabilní. Mají velké množství chromozomů a mohou se tak dobře měnit podle toho, jaké stresové podmínky přicházejí,“ dodala výzkumnice Martina Raudenská. Kromě vysoké odolnosti mají tyto buňky schopnost metastázovat, tedy odpojit se od nádoru a přemístit se do jiné části těla, kde mohou nějaký čas hibernovat nebo se „schovat“ do další buňky a čekat, než pro ně budou podmínky v těle příhodnější. Právě v takových případech se rakovina pacientům vrací.

Podle brněnských vědců by měl jejich objev vyburcovat výzkumné týmy po celém světě k hledání nových cest boje s rakovinou. Podle dalšího člena brněnského týmu Jaromíra Gumulce by se mělo jít směrem k personalizované medicíně. „Každá nádorová buňka je specifickým živým organismem a nádor je v podstatě takovým ekosystémem, kde je nejprve nezbytné odhalit, jak funguje a co jej může narušit,“ řekl.

„V budoucnu snad bude možné zkoumat vzorky z biopsie pacienta, který je ještě před léčbou, a vyzkoušet na nich léčbu nanečisto. Zjistili bychom, jak buňky reagují a jestli pod stresem nevyužívají některé mechanismy rezistence – například právě entózu. Podle toho by pak lékaři mohli zvolit doplňkovou terapii tak, aby se těmto situacím zamezilo,“ dodal Gumulec.