„Hromadný nález rostlinných zbytků měl překvapivé složení. Jednalo se zejména o naklíčené obilky ovsa s malou příměsí ječmene, pšenice a žita. Oves je přitom už od středověku považován za nekvalitní sladovnickou surovinu. Dokonce existují ze 16. století písemné doklady o snaze úředně zakázat používání ovsa ve sladovnách s ohledem na neblahé následky konzumace ovesného piva,“ sdělil Právu archeobotanik Petr Kočár, který se na výzkumu podílel.

Ve sladu byl plevel

Slad podle něho obsahoval i velké množství semen plevelů, jako je například jílek mámivý, ve kterém je přítomen jedovatý alkaloid temulin.

„Právě větší množství tohoto nebezpečného plevele ve sladovnických obilninách mohlo způsobit i hromadné otravy pijáků,“ upozornil Kočár. Na druhou stranu sladovníci někdy ponechávali menší příměsi jílku záměrně jako prostředek zvyšující opojnost vyráběného piva.

„Jílek mámivý je plevel dnes na našem území prakticky vymřelý, a to díky zdokonaleným metodám čištění osiva obilnin,“ dodal Kočár.

Chanovická sladovna produkovala slad do panského pivovaru, který podobně jako jiné novověké panské pivovary měl přísně střežený monopol na prodej piva na příslušném panství. „Prováděný výzkum nám tak pomohl nahlédnout pod pokličku výrobci zlatavého moku v raném novověku. Ukázalo se, že ani v panských hospodách nemohli mít hosté jistotu, že pijí prvotřídní poctivé pivo,“ uvedl dále Kočár.

Sladovna zanikla v důsledku modernizace zámku v 90. letech minulého století.

„Tak alespoň díky nalezeným botanickým vzorkům máme jedinečný doklad o kvalitě života našich předků,“ uzavřel Kočár.

V historických dokumentech je uvedeno, že v polovině 18. století produkoval zámecký pivovar 150 hektolitrů piva ročně.

„Zásoboval tři panské hospody v Chanovicích, Újezdě a Svéradicích. Roční výnos činil 240 zlatých,“ doplnil Tomáš Cihlář, který je autorem knihy o historii pošumavských pivovarů. Při požáru zámku a přilehlých budov v roce 1781 byl pivovar zničen a zámečtí páni ho poté postavili už mimo zámecký areál.