Například je všem jasné, že učitelé potřebují zavést kariérní řád nebo že podfinancované školství by si zasloužilo více peněz. Dokonce ale i připouštěli, že celému systému by prospělo, kdyby se do něj míchalo méně politiky. Ošemetnou otázkou ale zůstává například plošné testování pátých a devátých tříd.

Pozvání na debatu, kterou uspořádalo občanské sdružení EDUin a Stálá konference ve vzdělávání, přijali Marcel Chládek (ČSSD), Petr Fiala (ODS), Jiří Zlatuška (ANO), Ivan Gabal (KDU-ČSL), Ondřej Liška (SZ), Lenka Wagnerová (Česká pirátská strana) a Dagmar Navrátilová (LIDEM).

Jak se ukázalo, o nezbytnosti zavedení kariérního řádu pro učitele, který by je motivoval k co nejlepším výsledkům a díky němuž by získali profesní perspektivu, nebylo pochyb. A s kariérním řádem by podle většiny mělo být spojeno i zvyšování platů.

Všichni chtějí investovat

Například Fiala by rád do motivace učitelů investoval tři miliardy korun. Podobně hovořil i Chládek, podle nějž veškeré změny začínají u učitele. „Školství se nezlepší bez navýšení financí,“ dodal. Zdůraznil, že učitelům nejvíce chybí respekt, dobrý plat a kvalitní vybavení.

Také Zlatuška, jindy vůči Fialovi kritický, ocenil, že za jeho vedení resortu se začalo na kariérním řádu pracovat a případně by na něj i navázal.

Více peněz by prý měli dostávat učitelé zastávající „progresivní trendy“. Liška by pak především podpořil inkluzivní vzdělávání, aby sociálně, fyzicky či mentálně znevýhodněné děti nebyly odděleny ve specializovaných školách.

S velmi konkrétním návrhem přišel Gabal, který pokládá za klíčové pro konkurenceschopnost země, aby na školství šlo 6,5 procenta HDP. V roce 2011 to například bylo jen 4,5 procenta. „Bavil jsem se o tom s ekonomy a všichni mi říkali, že zvýšení výdajů na školství je cesta z krize, lepší než investice do stavby dálnic,“ řekl Gabal.

Větší investice by si zřejmě vyžádaly priority Wagnerové, podle níž by školy měly pracovat s moderními technologiemi. Zvýšila by i tarifní mzdy. Navrátilová pak mluvila o tom, že by se měly využít peníze z eurofondů na podporu odborných škol, konkrétně jejich vybavení.

Maturita jednotná, nebo trojí?

O tom, zda pokračovat v plošném testování, anebo zda od něj upustit, bude na rozhodnutí příštího vedení resortu školství. A z většiny ohlasů vyplývá, že plošné testy pátých a devátých tříd čeká zřejmě konec.

Vymezili se proti němu Liška, Zlatuška, Wagnerová i Chládek, přičemž podle něj by stačilo jen občasné testování na reprezentativním vzorku. To nevyloučil ani Fiala, ale podle něj je třeba si počkat ještě na vyhodnocení pilotních testů a analýzy.

Zlatuška testování rovnou odsoudil jako drakonické. Podle Wagnerové nesmí plošné testy sloužit k vytváření žebříčků, což sice dnes nejde, ale Zlatuška namítl, že zkušenosti z minulosti nevylučují, že by na žebříčky a třeba i hodnocení podle nich došlo.

Zato velkého zastání se dočkaly testy u Gabala, podle kterého jsou nezbytné. „Pokud nebudeme testovat, nebudeme vědět, že Moravskoslezský a Ústecký kraj mají vážný problém,“ argumentoval. Zdůraznil, že na západě je testování běžnou záležitostí.

Nato se ozval Chládek s tím, že v USA se školy v obavách z testů začaly zbavovat slabších žáků.

Strany se rozcházejí i v přístupu ke státní maturitě. Jednu úroveň podpořila třeba Navrátilová. ODS či zelení chtějí vyváženost mezi státními a školními maturitami. Zlatuška zdůraznil, že se musí snížit cena maturit. Naproti tomu ČSSD navrhuje tři úrovně maturit pro gymnazisty, studenty odborných škol a mistrovské zkoušky pro učně.

Pokusí se politici odpolitizovat školství?

V čem dokázala reprezentace stran najít shodu, byla potřeba dlouhodobé koncepce. S tím souvisí i to, do jaké míry je možné navazovat na práci ministra, s jehož politickými názory jeho následovník nesouhlasí. Politikaření sice stínoví ministři odsoudili, ale jak se ho zbavit, v tom se názory rozcházely.

„Každý zásah do školství je na čtyři roky, jak je dlouhé volební období. Ministři školství se mění rychle a nakonec nezáleží jen na názorech jednotlivých ministrů, ale také na tom, jak se zrovna vyspal,“ glosoval Chládek. Podle něj by se mělo upustit od praxe, kdy hlasování ve Sněmovně je předem nadiktováno a pravice automaticky hlasuje proti levici.

Tomu přitakala Navrátilová, podle níž ve sněmovním školském výboru často zavládla shoda napříč spektrem, ale to už se pak nedělo ve Sněmovně. Exministr Liška doplnil, že s experty jednotlivých stran se na některých tématech dalo dohodnout, ale s celými stranami, v nichž podle Lišky poslanci odvozovali svou kvalifikaci od toho, že kdysi učili, už to nešlo.

Konzervovat? Reformovat?

Navrátilová připomněla, že témata, jako je třeba školné, konsenzus vylučují. Fiala doplnil, že propagoval konec experimentů, proti čemuž byl názor, že školství se zlepší reformami; nebo kladl důraz na individuální přístup k výuce, zatímco některé strany chtějí obnovit centrální osnovy. Podle něj se musí do přípravy změn zapojovat co nejvíce zainteresovaných lidí.

Liška vidí lék v zavedení zákona o státních úřednících, protože pokud se s každým ministrem vystřídají i všichni náměstci a další pracovníci, pak podle Lišky mizí „institucionální paměť“.

Chládek připomněl, že ve Finsku má svou roli apolitický výbor, jehož autorita je nezpochybnitelná a který navrhuje dlouhodobá opatření. V českém prostředí by ale prý stačilo, aby se sešli lídři stran a dohodli se na pěti bodech, které by se v budoucnu neměnily. Podle Zlatušky by apolitičnost školství mohl garantovat jen „skutečný tlak veřejnosti“.