Asi pětina lidí, která prožije zástavu srdce, vypověděla o mimořádně silných prožitcích, kdy procházeli tunelem k bílému světlu, nebo viděli, jak se vznášejí nad svým tělem. Mnohdy vidí lékaře, jak se je snaží zachránit. Jiní zase viděli své blízké nebo se jim vracel celý život.

Podle vědců z týmu na Michiganské univerzitě v Ann Arboru však nejde o důkaz existence posmrtného života, ale o projevy mozku po zástavě srdce, který může vyvolávat silné vize.

Vědci snímali impulsy mozku potkanů po zástavě srdce. Zjistili, že jsou podobné jako u živého zvířete, ale až osminásobně silnější. Když potkanům v anestezii zastavili srdce, u všech sledovaných zvířat na třicet sekund prudce vzrostla vysoce synchronizovaná aktivita mozku.

Měření elektrických vln v mozku

Měření elektrických vln v mozku

FOTO: Profimedia.cz

„Ve stavu blízkém smrti mnohé elektrické signály mozku překračovaly úroveň naměřenou při probuzení, což naznačuje, že mozek je schopen vysoce organizované činnosti během úvodní části klinické smrti,“ řekl jeden z týmu výzkumníků na Michiganské univerzitě, lékař George Mashour a dodal: „Byli jsme překvapeni vysokou úrovní této aktivity.”

Dosud se předpokládalo, že umírající mozek není schopen takto silné aktivity, což podporovalo teorie o existenci posmrtného života. Počítalo se s tím, že se zastavením srdce okamžitě klesá aktivita mozku.

Šéf týmu Jimo Borjigin dodal: „Studie nám říká, že snížení hladiny kyslíku nebo kyslíku a glukózy způsobené zástavou srdce může stimulovat mozkovou aktivitu, která je typická pro stav vědomí. Dává také první vědecký rámec pro zkušenosti blízké smrti, o nichž mluví mnozí, kteří přežili zástavu srdce.”

Snímek mozku pod mikroskopem, na záběru jsou dendrity a axony

Snímek mozku pod mikroskopem, na záběru jsou dendrity a axony.

FOTO: Profimedia.cz

Lékař Jason Braithwaite z Birminghamské univerzity výsledky komentoval pro BBC jako poslední výkřik mozku: „Je to ukázka ideje, která tu byla už dlouho, že za určitých neobvyklých a matoucích okolností – jako je blízkost smrti – je mozek nadměrně stimulován a extrémně vybuzen.”

Lékař Chris Chambers z Cardiffské univerzity ale upozorňuje na problém, nakolik lze výsledky získané u potkanů přenést na člověka. Podle něj jsou nutné další studie u lidí, ke kterým aktuální výzkum otevřel dveře.