„Neznamená to, že by byla cesta k Alfa Centauri na dosah, ale pokud bude warpování fungovat, pak se plavba k cizí hvězdě stane otázkou týdnů a měsíců, a ne přinejmenším mnoha desítek let,“ uvedl Harold White z Johnsonova kosmického centra NASA.

Podle speciální teorie relativity ke zrychlení na úroveň rychlosti světla by hmotné částice spotřebovaly nekonečné množství energie. Ale již před 18 lety mexický fyzik Miguel Alcubierre formuloval teoretické řešení, jak bariéru světelné rychlosti obejít.

Pohon lodi ve tvaru ragbyového míče by vytvořil kolem plavidla prstenec z hmoty se specifickými vlastnostmi, která následně způsobí zhroucení časoprostoru v jejím okolí.

Teoretický model warpového pohonu.

Teoretický model warpového pohonu.

FOTO: Harold White, NASA

Zatímco loď by se dál pohybovala v nezhroucené bublině, vůči vnějšímu pozorovateli by se přesunula z jednoho bodu do druhého rychlostí i desetkrát vyšší, než je rychlost světla. K tomu už nebylo potřeba nekonečné množství energie, ale i tak původní propočty kalkulovaly s hmotou odpovídající planetě Jupiter. Takže mimo myslitelné možnosti.

Na nedávno skončené konferenci věnované možnosti mezihvězdných letů 100 Year Starship Symposium však White oznámil, že podle něj by k warpování stačilo mnohem méně hmoty, v porovnání Jupiterem vlastně zanedbatelné: 722 kilogramů. Této úspory chce dosáhnout speciálním tvarem warpového pohonu. Další možné úspory by mohly vycházet z proměnlivé intenzity časoprostorové bubliny.

Nejlepší ovšem na tom asi je, že White chce svoji teorii ověřit v laboratorních podmínkách. Odborníci NASA proto už zkonstruovali speciální laser, s nímž se pokoušejí vytvořit v časoprostoru mikroskopické časoprostorové bubliny. K mezihvězdným letům to má ještě daleko, přesto byli odborníci na sympoziu myšlenkou warpování nadšeni.