Ale stačilo ochutnat a tváře měly výraz téměř selátkovský. Prase domácí (Sus scrofa f. domestica), pro některé zvíře nečisté, je zkrátka lahůdka, a v tomto období patří zabíjačky mezi pradávné tradice.

Žádná zabijačka, už jen vepřové hody

Ovšem asi bejvávalo, do pašíka můžete píchnout jen v soukromí nebo na jatkách. Kvůli novému zákonu se už nemůže porážet veřejně. Hygiena je neúprosná. A kde teče krev, tak jde vždy do tuhého.

Proto ani na Kampě neproběhlo tradiční bourání. Výrobky byly dovezeny z řeznictví, přesto už zdálky vypadaly nádherně čerstvé.  

Co to tu jedí? Dejte nám také!

Akce, kterou pořádala městská část Praha 1, proběhla v sobotu 11. února od 11 hodin v rámci Sousedských setkání. Fronta u stánku byla slušná, prasečinky na pultě více než lákavé. K tomu jste si mohli u dalších stánků koupit mléčné výrobky, pečivo, zahřát se teplým nápojem, třeba i lihovinou, zakoupit nějakou tu bioptravinu či vejce.

Zvyky Středoevropanů se staly vděčným objektem pro focení a natáčení ostatních obyvatel planety Země, kteří měli náhodou cestu kolem. Řada z nich po dlouhém okukování, zda našinci po konzumaci neuhynou, si také šla posunštinou říci o svého vyvolence a za povětšinou blaženého výrazu postrkovala pochoutku ústní dutinou dále do trávicího traktu.

Byl to vydařený mrazivý únorový den roku dvoutisícího dvanáctého. Jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli. K dobrému trávení hrál Pražský šraml. Podobné prasečí klání probíhalo také na Petříně.