Článek
Opírají se přitom o výsledky radarového zkoumání marťanského pólu, které vyvrátily domněnku, že se jedná o výsledek katastrofických změn na povrchu planety.
Radary totiž zjistily ve stěně marťanského kaňonu Chasma Boreale vrstvy ledu, prachu a kamenné drti. „Vypráví nám to příběh větru a pravděpodobně slunce. Je to příběh, který pokračuje,“ řekl planetolog Isaac Smith z univerzity v texaském Austinu.
On a jeho kolegové soudí, že obří polární kaňon vznikl právě v procesu vytváření a eroze usazenin okolo pólu. Přesněji řečeno, vznikly zde dva kaňony. Druhý z nich však usazeniny časem překryly, takže v polární pokrývce zůstal jen jeden zářez o délce 500 kilometrů, šířce sto kilometrů a hloubce dva kilometry.
Mnohem později se začalo vytvářet i to, co vzdáleně vypadá jako prohnuté loukotě poškozeného kola z dávného kočáru. Tyto terénní útvary začaly vznikat pod vlivem tzv. katabatických větrů, které vanou z hor do údolí, někdy mezi dva a půl a půl milionem let. To už asi první pralidé zvedali hlavu k nočnímu nebi a podivovali se, kolik světýlek tam vidí.
Radarové zkoumání jen nevysvětluje, jaké změny v marťanské atmosféře podnítily formování kaňonu i prohnutých rýh. Ukazují jen, jak slunce a vítr dlouhodobě utvářely povrch Marsu a jsou podnětem pro úvahy o klimatických modelech na této planetě.