Článek
Rok 1967, Polsko. Karol Kremer se úspěšně věnuje skoku do vody, doma hraje roli poslušného chlapce, co by se jednou mohl stát lékařem stejně jako jeho otec. Problém je, že už ho nic nedokáže zaujmout, potěšit, vzrušit. Ani vítězství v bazénu, ani návštěva u otce v práci, vlastně ani vztahy s dívkami.
Prázdný, otupělý život ovšem ve snímku, jenž vznikl v polsko-česko-slovenské koprodukci, nevede jen mladý sportovec, ale i jeho rodiče a vůbec prakticky všechny postavy, které se nedokážou ani na chvilku vymanit z nehostinného, v tlumených barvách utopeného prostředí polských šedesátých let. Všechno jako by se stalo rutinou, která už nemá co navíc nabídnout.
Impulsem, který mladému Karolovi vlije krev zpátky do žil, je nakonec nečekaně setkání se sériovým vrahem dětí, co terorizuje jeho domovský Krakov.
Upír z Krakova
Marcin Koszałka, jenž se doposud věnoval zejména profesi kameramana a autorským dokumentům, se ve svém celovečerním hraném debutu inspiroval mimo jiné osudem polského násilníka a vraha Karola Kota, který si na konci šedesátých let vysloužil přezdívku Upír z Krakova. Inspirace to však není doslovná, režisérovi nešlo o zachycení historické reality, Kot ho přivedl k filmu o tom, jak v sobě člověk objevuje zlo, o tom, jak je zlo přitažlivé, jak nás dokáže měnit. Koszałka se podle svých slov pokusil zachytit okamžik, kdy mu definitivně podlehneme.
Když mladík Karol objeví identitu sériového vraha, jenž je povoláním veterinář, nejde na policii, naopak se mu postaví přímo do cesty, naváže s ním přátelství, nechá si od něj vyprávět o jeho zločinech, a dokonce ho k jednomu nepřímo navede. Dostává se k němu tak blízko, až skoro splynou.
„Nečekejte kriminálku typu Sherlocka, Mlčení jehňátek ani nic, jako jsou filmy Davida Finchera Sedm nebo Zodiac. Nechci zobrazit sériového vraha jako vyšinutého jedince, můj hrdina je obyčejný člověk žijící ve smutných dobách komunismu,“ řekl serveru OnetFilm Koszałka, který se do Varů vrací už poněkolikáté.
Například v roce 2011 zde jeho Deklarace nesmrtelnosti získala cenu za nejlepší dokument do 30 minut. Zda nějaké ocenění obdrží i Červený pavouk, bude jasné už 11. července večer.
