Po nějaké době vznikl nápad představení natočit a vydat jej na DVD, nakonec záznam jazzové opery skončil jako film, uváděný nejen na karlovarském festivalu, ale i v kino-distribuci. Hravý příběh rozvádějícího se Uliho a Vanilky, jejich Advokáta a Listonoše se točí kolem zápletky dopisu staromódní tety z Liverpoolu, která dítěti Vanilky a Uliho odkazuje milión.

Načež se strhne mela o peníze, kvůli nimž se tu lidé zamilovávají, podvádějí, navzájem sebe předcházejí, snaží se druhé přechytračit. Z toho ryzího základu svobodomyslných let šedesátých vznikla klasická skoro transformační povídka s mnoha aktualizacemi, kde jde o prachy a taky trochu o manželské prasárničky a malé velké české podvody.

Suchého poezie

Nutno dodat, že představení s obsazením Jiřího Suchého, Dáši Zázvůrkové, Petra Stacha či Petra Píši je především roztomilé. Potěší a nepřekvapí. Švarný slovní humor Jiřího Suchého dovede udělat z banality poezii, a to dokonce i v kritických pasážích, kdy citace starých popěvků či písní aktualizují dobové výrazy a hlášky - a například „poplatky a kolky“.

Formanův film je především poctou Jiřímu Suchému. Na obrázku v obložení žen.

Formanův film je především poctou Jiřímu Suchému. Na obrázku v obložení žen.

FOTO: www.iffkv.cz 

K zahájení celého kusu zve diváky telecí ostravský hlas, manželka Vanilka vypadla z oka nějaké hrdinky reklamy na niveu a vložky. Z pódia padají občas i otrlejší rýmy v mezích zákona a slušného vychování: "To je ta nejdrzejší kravina, co znám/ Doufám, že jste se už vykecal.“

Známá formanovština

Nad vším vítězí houpavá hudba, Suchého blues a Formanova inscenační protřelost. K jeho profesní výbavě patří i to, že si nevšímá jenom velkých árií, písní a příběhů, ale i detailů, polkových temp či mnohovýznamových narážek. Když si dámy dávají drinky, schovají si poté sklenici „počesku“ do kabelky. Hlavní hmužský hrdina je - jak to tak bývá - takový náš trouba. A ženská je tak trochu běhna. Ale především celý výjev prostřihává autentickými legračními pohledy pozorných diváků či snažících se hudebníků.

Jinými slovy je to stále tak trochu formanština v decentní, milé podobě, která mluví z pohledu toho malého, obyčejného českého člověka a dělá si legraci ze sebe sama i z toho velkého světa. Jen tentokrát je zaranžována v hudebním retru a působí dojemnou nostalgií.

Film vznikl z lásky, ze zamilovanosti jako pocta Jiřímu Suchému. Na festivalu to asi dvakrát nepotěší zahraniční novináře a hosty z ciziny, kteří se budou potýkat s krkolomným překladem slovních hříček a českého humoru. Ale Češi mohou být spokojeni.