Hlavní obsah

Marek Toman: S názory proklatě nízko

Právo, Marek Toman, SALON

Kniha amerického spisovatele Forresta Cartera Škola Malého stromu (naposledy Kalich 2012) se běžně objevuje v povinné četbě na českých školách. Jistě především kvůli morálnímu poselství příběhu: malého sirotka vychovávají kdesi v amerických horách jeho prarodiče, jejichž kořeny sahají mezi čerokézské indiány. Snaží se ho naučit, aby respektoval přirozený běh věcí, „cestu“, aby žil v souladu s přírodou.

Foto: Profimedia.cz

Z filmu Psanec Josey Wales (režie: Clint Eastwood, 1976)...

Článek

Kniha jistě v mnohém českém čtenáři vzbudila touhu žít jinak, v někom zase posílila podezření vůči „těm nahoře“, což jsou ve Škole Malého stromu lidé z „vlády“ a vlastně ze všech institucí. Vzdorný duch amerického divocha se tu může zajímavě protnout s nezlomnou osobitostí husity, jež se ovšem projevuje spíše nenávistnými příspěvky v internetových diskusích a volbou populistických stran než prosazováním autonomního životního stylu.

Označení „skutečná událost“, jímž nakladatelé propagují česká vydání, v těch současných amerických už chybí. S postavou autora Školy Malého stromu je totiž spojená kontroverze.

Forrest Carter o sobě tvrdil, že se narodil v roce 1925, pochází z jižanské rodiny a v žilách mu koluje krev Čerokézů. Onoho roku nicméně v Annistonu ve státě Alabama přišel na svět muž stejného příjmení, ale jiného jména: Asa Earl Carter. Během druhé světové války vstoupil do námořnictva, protože nechtěl v řadách pěchoty bojovat proti Němcům (s nimiž se cítil rasově spřízněný); boj s Japonci mu připadal v pořádku. A po válce se etabloval jako zastánce rasistických postojů. Založil dokonce radikálnější odnož Kukluxklanu, protože ten mu připadal příliš změkčilý – jeho skupina se pak dopustila brutálních rasově motivovaných útoků (Carter se jich ale zřejmě neúčastnil). Psal projevy pro guvernéra Alabamy George Wallace, vymyslel heslo Segregace teď – segregace v budoucnu – segregace navždy!, pronesené v jeho inaugurační řeči v roce 1962. Když Wallace začal své rasistické postoje časem zmírňovat, rozhodl se rozhořčený Carter kandidovat proti němu, ale neuspěl.

S odstupem několika let a na jiném místě se vynořuje zcela odlišná osoba – indiánský „vypravěč příběhů“ Forrest Carter. Mluví jižanským dialektem, vystupuje drsně, při rozepři neváhá sáhnout po noži, zdobí se kovbojskou kravatou a širokým kloboukem. A píše knihy, z nichž nejznámější bude vedle Školy Malého stromu westernový román The Rebel Outlaw: Josey Wales o jižanském vzbouřenci a kniha Odvedu vás do Sierry Madre, fiktivní životopis indiánského náčelníka Geronima.

Carter se etabluje jako autor píšící o obyvatelích amerického jihu, včetně původních Američanů, tedy v žánru spojovaném s konzervativními hodnotami. Clint Eastwood natočí podle jeho knihy v roce 1976 ikonický western Psanec Josey Wales, v němž si sám zahraje hlavního hrdinu, který ať se děje, co se děje, nehne ani brvou...

Carter vyniká silným charismatem, jež dovedně uplatňuje při veřejných vystoupeních i v médiích. Rostoucí popularita ale nakonec sehraje neblahou roli – na televizním kanálu NBC totiž Cartera poznají jeho někdejší spolubojovníci ze segregacionistických kampaní, což odstartuje pátrání po jeho skutečné identitě. Někteří Carterovi blízcí potvrzují, že je příbuzný Čerokézů, jiní to popírají; jeho manželka s novináři mluvit odmítne. Carter začne propadat nervozitě, mohutně pije a zemře v roce 1979 po nevyjasněném incidentu na farmě jednoho ze svých synů. Pro řadu jeho přátel je překvapením, že nějaké syny vůbec měl – utajoval je a ze záhadných důvodů označoval za synovce.

Na jeho hrobě se objeví pomník s pseudonymem, který rodina později nahradí kamenem se skutečným jménem.

Pochybná pověst autora se nicméně neprojevila na úspěchu jeho knih. Odhaduje se, že výtisků Školy Malého stromu se jen v USA prodalo do roku 2000 více než milión a půl. Samozřejmě, spojovat spisovatele s jeho dílem je ošidné. Možná někdejší rasista prozřel a rozhodl se literárně napravit svou vinu. Obdivovatelé je ho knih by na to jistě přísahali. Carterovy texty ovšem poskytují při pozornějším čtení poněkud znepokojující obrázek. Pokud mluví o „zlých politicích“, vnímá je takhle z podstaty a bez výjimky. Cokoli, co přišlo po blažených časech původních amerických obyvatel a po spořádaném světě jižanů, je špatně. Nelze přehlédnout, jak obdivný má Carter vztah k násilí – je pro něj tou pravou „cestou“, poskytuje odpověď, vysvětlení i řešení. V článcích o Carterovi lze nalézt i úvahy o podobnostech jeho textů s knihami Cormaka McCarthyho – oba spisovatelé píší o hrdinech, kteří se dopouštějí násilí, protože znamená jediný způsob, jak se vypořádat se světem. Jediné právo je právo silnějšího. Tolik oblíbená, idylická kniha o výchově malého chlapce indiány tak možná vůbec nehovoří o toleranci a vzájemném respektu – anebo zvláštně kombinuje postoje, které jsou protikladné.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám