Mohl byste na úvod shrnout odborné argumenty, proč je dobré havířovské nádraží zachránit?

Hlavním argumentem je styl, ve kterém bylo nádraží postaveno. V roce 1958 získal československý pavilon na světové výstavě Expo v Bruselu hlavní cenu. Tento úspěch se stal inspirací pro řadu architektů, kteří do své tvorby přejímaly jeho prvky materiálové, tvarové či hmotové. Ostravsko se může pyšnit třemi železničními nádražími, která byla v tomto stylu postavena. Ve dle nádraží v Ostravě-Přívoze a v Ostravě Vítkovicích je jím právě to havířovské. Nádraží zde vyrostlo v letech 1964 až 1969 podle projektu místního architekta Josefa Hrejsemnou. Zaujme především svým velkolepým interiérem, úžasnou hrou světla a stínu jeho podhledu a použitými kvalitními materiály.

Dalším významným argumentem je vztah budovy k historii města. Nahradila totiž staré nádraží, které bylo postaveno na začátku století a sloužilo jen malé obci. Rozhodně nebylo důstojné pro nové, rozrůstající se město. Dnešní nádraží je proto opravdu havířovské. Tvoří neoddělitelnou historickou součást zapojenou do jeho urbanistické kompozice.

Architekt Adam Guzdek

Architekt Adam Guzdek

FOTO: archív A. Guzdeka

Co říkáte na námitku zastánců demolice, že se při plánování budovy počítalo s podstatně vyšší vytížeností a že dnes tedy už funkčně neodpovídá?

Nemá smysl to vyvracet. Jde o realitu posledních 20 let, kdy se zkvalitnila autobusová doprava a výrazně se zvýšil podíl individuální automobilové dopravy. Nádraží je dnes prázdné, služby, které zde fungovaly, již nefungují. Je to začarovaný kruh: Lidé nemají důvod se zdržovat v hale, protože tam nic není. A není tam nic, protože se tam lidé nezdržují. Navíc nádraží de facto od svého vzniku chátrá, což je osud většiny podobných objektů.

Jenže nevytíženost stávající budovy je z dlouhodobého hlediska dočasná. Evropským trendem je upřednostnění železniční dopravy před silniční. Vznik integrovaných dopravních systémů tomu nasvědčuje. Železnice se dostává opět do hry. Plánovaný dopravní terminál může vzniknout ve stávající budově. Koncentrování autobusové a železniční dopravy na jedno místo předpokládá vyšší vytíženost, což může přispět i ke vzniku služeb, které dnes na nádraží chybí.

Nádraží v Havířově

Nádraží v Havířově

FOTO: Drahoslav Ramík, ČTK

Jako další důvod k demolici je uváděno, že stávající nadměrná odbavovací hala není vytopitelná a cestujícím je zima. Ovšem ani nikde v západní Evropě nejsou vytápěné nádražní haly, jsou pouze temperovány na nízkou teplotu. Čekárny pro cestující se řeší vytápěnými místnostmi nebo kójemi přímo na nástupištích. Havířovské nádraží se ale v zimě mnohdy vytápí samo, kdy do něj přes jižní prosklenou stěnu vnikají sluneční paprsky a teplo akumuluje mramorová podlaha. Zbývá pouze vyřešit, jakým způsobem zabránit úniku takto získaného tepla.

Samozřejmě je nejjednodušším řešením budovu zbourat a za veřejné peníze postavit něco jiného. Jsme ale na takovou rozmařilost dost bohatí?

Navíc návrh nového terminálu, který má na místě vzniknout, mi přijde poněkud bezpohlavní.

Nemůže dosahovat architektonických kvalit stávajícího nádraží už proto, že objem finančních prostředků na něj vyčleněný bude několikanásobně nižší, než kolik bylo vynaloženo v šedesátých letech. Bude se jednat o utilitární funkční architekturu bez ušlechtilých materiálů, jako je například kámen. Komfort cestujících se sníží, protože nástupiště bude přístupné pouze z exteriéru a nikoli z interiéru, jako je tomu dnes.

Nádraží v Havířově

FOTO: Zbyněk Vlasák, SALON, Právo

Osud nádraží teď drží v rukou ministerstvo kultury. Na začátku února bude rozhodovat, zda prohlásit budovu za kulturní památku. Jaké si dáváte šance?

Kdyby se budova dala zachránit jiným způsobem než žádat ministerstvo o zápis na seznam nemovitých kulturních památek, tak bychom to samozřejmě udělali. Je velká škoda, že mnozí vlastníci si neuvědomují kulturní hodnotu vlastního majetku a je potřeba na to upozorňovat. Po prvotním zamítavém rozhodnutí ministerstva jsme měli jedinou šanci: podat návrh na přezkumné řízení. K němu jsme předložili dva odborné posudky od významných českých architektů – profesora Ivana Rullera a profesora Jiřího Suchomela. Takže šance samozřejmě je. Nevzdáváme se!

Ministerstvo většinou na toto nepřistupuje, pokud nesouhlasí majitel. V tomto případě tedy České dráhy, iniciátor demolice. Co na tuto praxi říkáte?

Ministerstvo kultury by mělo především rozhodovat na základě odborných analýz a posudků. V opačném případě je institut přezkumného řízení zcela zbytečný.

Jaká je podle vás hlavní motivace vedení města, které České dráhy v demolici podporuje? Může v tom hrát nějakou roli i přístup k evropským penězům?

Město Havířov má šanci za evropské peníze obnovit zanedbaný přednádražní prostor. Proto využilo nabídky Českých drah se na obnově podílet. Je smutné, že si představitelé města neuvědomili, jak moc je objekt z historického hlediska cenný. Nádraží je přece vždy vstupní bránou do města.

Nádraží v Havířově

FOTO: Zbyněk Vlasák, SALON, Právo

Vy jste se pokusili probudit havířovské občany k nějakému občanskému postoji. Do jaké míry se vám to povedlo?

My jsme havířovské občany k ničemu otevřeně nevyzývali. Články, které jsme psali, jsme společně s peticí šířili po internetu zejména po odborných serverech. Takže podepsaných občanů z Havířova pod peticí je jen něco přes 14 %. Myslím, že řeší jiné, pro ně podstatnější problémy. Taky u nás stále nemá tradici občanská společnost. Lidé se nestarají o to, co se děje v jejich okolí, pokud se jich to citelně nedotýká. V západních zemích by si představitelé obcí jen tak něco nedovolili. Za minulého režimu jsme si zvykli na to, že za nás rozhodují druzí a že proti nim stejně nic nezmůžeme. A mnozí představitelé dnešních měst toho zneužívají a vládnou téměř absolutisticky.