Článek
Z prosté matematiky hlasů, kde se přidělují tři body nejlepšímu a dále dva a jeden bod, může nakonec vzejít jako vítěz ten, kdo dostane hodnocení průměrné, a nikoli ten, kdo jedny nadchl a jiné neoslovil. A když rozhoduje sedm lidí v porotě, je to zase jen sedm lidí, sedm názorů, kdy převážit může ten vyslovený nejsilnějším hlasem.
Ceny tak jsou přece jen spíše chvílí slávy, večerem, který potěší, než přísným soudcem kvality. Tím může být nakonec jen a jedině čas.
Přesto letošní Čeští lvi o něčem vypověděli. Z dvaatřiceti natočených filmů dosáhly na sošku jen čtyři – přičemž většina z čtrnácti Lvů pro hrané filmy připadla Cestě ven, Díře u Hanušovic a Třem bratrům. Krásno dostalo jen jednoho za hudbu. Znamená to, že se na sto padesát členů akademie shodlo na tom, že obraz domácí kinematografie je tak bídný, že si víc než čtyři filmy z dvaatřiceti žádné ocenění nezaslouží?
Nebo máme brát za bernou minci fakt, že ceny akademie letos hodně kopírují lednové ceny kritiky? Ty totiž vynesly také na nejvyšší příčky Cestu ven, žádnou z cen nepřidělily Fair Play a v kategoriích, v nichž vyhráli Tři bratři, ceny neudělují. Přitom akademici, tedy filmaři, vyslali Fair play před cenami kritiky na Oscary a udělili mu nejvíc nominací na České lvy.
Říká se, že americké novinářské Zlaté glóby jsou předzvěstí Oscarů. Že by i v Česku měli kritici na filmaře tak ohromný vliv? Zvláštní pocit…