Článek
Největší a zároveň i nejvýraznější expozicí je ta stálá s názvem 1918–1938: První republika. Představuje nejen díla domácích tvůrců, ale také práce světových autorů, které pocházejí z francouzské sbírky. Ta čítá sto padesát uměleckých artefaktů a ve dvacátých letech minulého století ji galerie pořídila za šest miliónů korun. Dnes se její hodnota odhaduje na dvě miliardy dolarů (45 miliard korun).
Jsou v ní třeba proslulý Rousseauův autoportrét, Degasova bronzová Tanečnice, Gauguinovo plátno Útěk nebo Picassova Stojící žena. Díky tomu je na výstavě jejich práce možné konfrontovat s těmi, které vytvořili například Otto Gutfreund, Emil Filla, Toyen, Josef Čapek, František Kupka nebo Rudolf Kremlička.
Kurátorka Anna Pravdová zdůraznila, že expozice chce ukázat díla v co největší žánrové pestrosti i rozporuplnosti a předvést veřejnosti také to, co bylo tehdy považováno za moderní.
Olej nizozemského malíře Vincenta van Gogha Zelené obilí patří k výrazným exponátům sbírky.
Proto jsou její součástí díla brněnské, zlínské, bratislavské, košické či užhorodské výtvarné scény. A také obrazy i sochy českých Němců, jimž je věnován oddíl nazvaný Prager Secession, dle skupiny založené roku 1928. Její členkou byla mimo jiné i jedna z prvních profesionálních sochařek Mary Durasová (1898–1982), jejíž terakotová busta Dívka u okna je součástí výstavy.
Druhou expozicí je Pravda vítězí(vá)!, která svým názvem odkazuje k husitskému heslu a prezentuje uměleckou formou stereotypy historických událostí našich dějin. Tvoří ji grafiky a ilustrace Mikoláše Alše, Josefa Váchala či Josefa Lady.
Zcela nový výstavní formát představuje Otevřený depozitář umění Asie, který veřejnosti zpřístupňuje téměř šest set děl ze Sbírky umění Asie a Afriky. Současné umění zastupují expozice Moving Image Department #9: Touha v jazyce, Poetry Passage #7: Egill Sæbjörnsson, Schody a Introducing Valentýna Janů: I’m sry, zabývající se pohybem, slovem, prostorem a jejich vzájemnou koexistencí.
Všechny výstavy, kromě stálé, trvají do 3. února 2019.