Článek
K její inscenaci byla přizvána slovenská režisérka a scénografka žijící v Norsku Zuzana Gilhuus, která svou koncepcí proměnila tajuplnou snovou hru s francouzským přímořským espritem v mrazivou severskou pohádku.
Černobílá scéna s trsy stříbřité trávy, v níž se pohybují postavy s nabílenými tvářemi a černými afro účesy v nepříliš nápadité pohybové stylizaci, je mrazivě vycizelovaným řešením, které operu spíše zatěžkává a nenechává prostor jak pro hereckou akci, tak i divákovu fantazii. Má blíž k Andersenovi než k Neveuxovi.
Tajemství pozbavená je i ústřední dvojice, Juliette je spíš rázně jednající mladou ženou než snovou bytostí, Michel na scéně nejčastěji toporně postává jak v koncertním provedení.
I hudební podoba opery je až příliš razantní. Kyzlink sice dokázal přimět orchestr k velmi profesionálnímu výkonu, jeho Julietta překvapí dramatismem i řadou detailů, ale její napětí, křehkost a tajemství se vytrácí v hřmotném zvuku, s nímž navíc zápolí sólisté.
Postavy se pohybují na podsvíceném bílém pódiu s trsy stříbřité trávy.
Platí to především o Peteru Bergerovi, jehož krásný, zvukově obsažný a barevný tenor je pro postavu Michela jako stvořený, pěvec s náročným partem nemá nejmenší problémy, jen kdyby nezpíval celou operu naplno, ale citlivěji pracoval s výrazem a dynamikou postavy. I Julietta Alžběty Poláčkové zní krásně, zejména v závěru, ale i její postava působí v této inscenaci až příliš konkrétně, nikoli jako ztělesnění věčně unikajícího snu.
Ostatní postavy zanikají v jednotné stylizaci, ať jde o Obchodnice s ptáky, Komisaře anebo Starce mládí, všichni jsou mrazivě bílí, vycizelovaní a neskládají dohromady dráždivý, fantaskní a neuchopitelný svět této opery. Přesto se v nich, zvláště pěvecky, dobře uplatnili Ondřej Koplík, Michaela Kapustová, Vladimír Chmelo, Marek Gurbaľ, Jan Šťáva, Alžběta Vomáčková, půvabnou dvojici stařečků vytvořili Yvona Škvárová a Ivan Kusnjer.
Nová Juliette zaujme snad diváky formálním pohráváním si se scénou, dokonalými kostýmy a chladně sterilní atmosférou. S duchem Neveuxovy hry i Martinů hudby se ale dost míjí.
Bohuslav Martinů: Juliette (Snář)
Hudební nastudování a dirigent Jaroslav Kyzlink, režie a scéna Zuzana Gilhuus, kostýmy Tomáš Kypta, sbormistr Pavel Vaněk. Premiéra 24. března v Národním divadle Praha.
60%