Eco, který byl známý nejen jako spisovatel, ale také jako filozof a jazykovědec, zemřel v pátek kolem 22:30 SEČ, oznámila rodina. Spisovatel dlouhou dobu bojoval s rakovinou, uvedla agentura AFP.

ČTĚTE TAKÉ
Jak se (ne)dělá román. V nové knize Umberta Eca je málo literatury

Na smrt jednoho z nejváženějších mužů literatury v sobotu reagoval italský premiér Matteo Renzi.

„Byl příkladem pozoruhodného evropského intelektuála, spojovala se v něm jedinečná inteligence s neúnavnou schopností předjímat budoucnost. Je to velká ztráta pro kulturu, která bude postrádat jeho psaní, jeho hlas, jasné a živé myšlení, jeho lidskost,” řekl Renzi.

Video

Upoutávka na film Jméno růže

Kromě románu Jméno růže se mezinárodními bestsellery staly i další Ecovy romány Foucaultovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Tajemný plamen královny Loany a Pražský hřbitov. Všechny byly přeloženy mimo jiné do češtiny.

Čtrnáct miliónů výtisků Jména růže

Jméno růže vyšlo, když bylo Ecovi 48 let. Do té doby byl znám pouze v univerzitních kruzích hlavně coby autor odborných studií o sémiotice, již jednou definoval jako „filozofii jazyka”.

Po vydání Jména růže se rázem stal mezinárodní celebritou a zaskočen byl nejen on, ale také literární kritici, napsal britský list Independent.

Čtenáři vidí ty kořeny, uvědomují si, že vše, co existovalo tehdy - od bank a inflační spirály po pálení knihoven - existuje i dnesUmberto Eco o Jménu růže

Ve světě se prodalo 14 miliónů výtisků tohoto díla, Eco získal několik mezinárodních literárních cen a byl nesčetněkrát dotazován na podstatu tohoto úspěchu. Připisoval jej podobnosti osudů sdílených lidmi ve 14. století, kdy se román odehrává, a na konci století dvacátého.

„Myslím si, že čtenáři vidí ty kořeny, uvědomují si, že vše, co existovalo tehdy - od bank a inflační spirály po pálení knihoven - existuje i dnes,” řekl v jednom rozhovoru.

Postupně ale ztrácel trpělivost odpovídat stále na dotazy ke Jménu růže. „Nemohu strávit zbytek života povídáním o knize, kterou jsem nechal za sebou před pěti lety,” postěžoval si kdysi.

Vzájemné střetnutí

Eco publikoval i řadu odborných děl. Již v roce 1962 vydal literární manifest postmoderny, esej Otevřené dílo, v němž vyšel z předpokladu, že význam není v samotném textu ani v samotném čtenáři, ale pouze a jedině v jejich vzájemném střetnutí.

Loni v rozhovoru s britským deníkem The Guardian prohlásil: „Nevím, co čtenář očekává. Myslím si, že (královna romantiky) Barbara Cartlandová píše to, co čtenář očekává. Já se domnívám, že by autor měl psát to, co čtenář nečeká. Nejde o to se ptát, co potřebují, ale změnit je... vytvořit takového čtenáře, kterého pro svůj příběh chcete.”

Eco se narodil 5. ledna 1932 v severoitalské Alessandrii a vystudoval středověkou filozofii a literaturu na Turínské univerzitě.

O psaní románů tvrdil, že je to pro něj jen zaměstnání na částečný úvazek. „Jsem filozof; romány píšu pouze o víkendech,” citovala Eca BBC.