S jakými ambicemi Debustrol v roce 1986 vznikl?

Věřil jsem, že nám to vydrží co nejdéle. Už za dva roky ale nastaly problémy. Byl jsem na vojně a tehdejší cenzoři si mě prolustrovali. Našli fotky, na kterých jsme byli s kovovými opasky, a slyšeli naše první nahrávky. Čekaly mě výslechy u kontrarozvědky, při nichž se ukázalo, že představitelům politické moci vadí naše koncerty, dlouhé vlasy i texty. Říkal jsem si, že je to asi v háji a budeme přinuceni přestat hrát. Když jsem se ale vracel z vojny, probíhala sametová revoluce. Díky ní jsme pokračovali.

Už nikdy jste se pak s žádným odsudkem ohledně textů nesetkali?

Debustrol nebyl nikdy politická kapela, nikdy se v politice neangažoval. Nedávno jsme ale zveřejnili klip k písničce Zakuklenci a někteří lidé nám psali, že jsme nacionalističtí. To je totální blbost. Předtím jsme vydali skladbu Válka, která je protiválečná a velmi otevřená. V thrash metalu jsou texty razantní, takže když zpívám o válce, dojde i na drastické věci.

Debustrol v roce 1988.

Debustrol v roce 1988.

FOTO: archív kapely

Když jsem v minulosti zpíval písničku o válce v Jugoslávii, byla v ní slova „zabij mámu, zabij tátu“. Našli se lidé, kteří tvrdili, že navádím děti, aby zabíjely rodiče. To je ale také absolutní hloupost. My prostě zpíváme i o věcech, které nám vadí, popisujeme události a jsme ve výrazech agresivní, stejně jako je agresivní naše muzika.

Proč zpíváte o válkách?

Lidsky se mě dotýkají. Jsem prapůvodem z Ruska. Babička, které je jednadevadesát let, tam zažila druhou světovou válku. Pochází z bývalého Leningradu, ale bydlela na předměstí. Za druhé světové války se tam Hitlerovi vojáci dostali a odvlekli ji, i s její maminkou, na nucené práce do Německa. Tam potkala dědu, který byl z Mladé Boleslavi, a po válce s ním i se svou maminkou, mou prababičkou, odešla do Čech.

I proto mám k tématu války blízko. Kdykoli jsme s babičkou spolu, vypráví mi o tom, co tehdy zažila. Když začala druhá světová válka, bylo jí šestnáct let a prožila i chvíle, kdy se třeba bavila s lidmi a na tom místě vybuchla bomba. Najednou zůstala sama, ti okolo byli mrtví. Kvůli osudům mé babičky mi není lhostejné, co se ve světě děje a že se válčí.

Byl jste se někdy podívat v Rusku?

Bohužel ne. Když tam před mnoha lety babička letěla, byl jsem moc mladý a rodiče mě nechtěli pustit. Potom už jsem se tam nedostal.

V první polovině devadesátých let patřil Debustrol k nejpopulárnějším kapelám na české scéně. Co vám tenkrát hrálo do karet?

Povedlo se nám natočit demosnímek Vyznání smrti, který se v roce 1988 samizdatem dostal mezi lidi. Když jsme přišli z vojny, oslovila nás tehdejší nová vydavatelská firma Monitor s tím, abychom u ní vydali album. Jmenovalo se Neuropatolog, vyšlo v roce 1991 a byla to bomba. Byla to nejprodávanější metalová deska v republice.

Skupina Debustrol je z Mladé Boleslavi.

Skupina Debustrol je z Mladé Boleslavi.

FOTO: archív kapely

V roce 1994 vyšlo nejpopovější album Debustrolu Chytrá past. Nikdy předtím ani potom už jste tak melodické skladby nenahráli. Co vás k tomu tehdy vedlo?

Ani nevím, bylo to takové zvláštní poblouznění. Tenkrát mě začala bavit melodičtější hudba, a tak jsme si řekli, že zkusíme změnu. U fanoušků jsme ale narazili, dali nám to pořádně vyžrat. S dalším albem jsme je museli přesvědčit, že to byl pokus, který nevyšel.

Prošli jste řadou personálních změn. Měl jste někdy pocit, že to kapele uškodilo?

Určitý čas jsme hráli ve třech, což mě moc nebavilo, protože thrash metal je hudba pro dvě kytary. Dlouho jsme nemohli sehnat kytaristu, až mě po čtyřech letech napadlo oslovit našeho bývalého člena Trifida, který to vzal. Jeho příchod byl zásadní, protože v roce 2005 vyšlo album Přerushit a po něm se nám začali ozývat pořadatelé akcí, které nám do té doby byly nedostupné. Slavili jsme dvacet let existence a začalo se nám znovu dařit.

K výročí jsme natočili DVD XX let totálního massakru, které se stalo v anketě Břitva nejlepším DVD desetiletí. Odehráli jsme skvělé koncerty, hráli jsme na akcích před svými zahraničními vzory. Prostě momentálně jsme rozjetá mašina, kterou těžko něco zastaví.

Došlo na koncertech se zahraničními kapelami k zajímavým setkáním?

Bývá to složité, protože tyhle kapely mají program, kterého se drží. Občas se ale něco povedlo. Máme vždy připravený dárek, který obsahuje naše řadová alba a trička. Byl skvělý pocit, když si ho Joey Belladona, zpěvák kapely Anthrax, nesl do autobusu.

Jedním z nejpříjemnějších lidí byl Corey Taylor, zpěvák Slipknot. Setkali jsme se s ním, když u nás hrál se svou druhou kapelou Stone Sour. Myslím si, že on a Belladona by s námi šli i na pivo, kdyby měli čas.

Thrash metal má stylová pravidla. Našli jste v něm dostatek prostoru pro svůj hudební vývoj?

Jednou z věcí, na které jsem hrdý, je, že každá deska Debustrolu je jiná. Mají rozdílný zvuk, mění se atmosféra, podladění kytar, pronikali jsme i do jiných oblastí. Kdo si naše alba pustí za sebou, bude muset uznat, že to tak je. Vždycky jsme se snažili vyvíjet a měnit.

Živíte se hudbou?

Neživím. Asi by to šlo, protože hraju ještě v kapele Harlej, ale mám práci, kterou mám rád. Potřebuju ve svém životě režim, jinak bych skončil v protialkoholní léčebně.

Co bude dál?

Teď jsme na turné s Hentai Corporation. V srpnu půjdeme do studia Reného Pavezy Loco a nahrajeme po sedmi letech novou desku. Je nejvyšší čas. Pokřtíme ji na výročním koncertu 27. října v pražském Paláci Akropolis společně s našimi kamarády Hypnos a Malignant Tumour.