Netrvalo to totiž dlouho a pětice na pódiu doložila, že její rockové písničky nezestárly. Ano, mají příchuť devadesátých let, bluesový grunt a kytarové plochy znějí syrově a pořád až klukovsky spontánně. Tyto ingredience, které přirozeně vlastní všechny rockové kapely s talentem, ale dokážou žít v hudebním světaběhu bez ohledu na dobu vzniku a použití. Jsou platné pro každou dobrou písničku.

Alice

Alice 15 minut před svým koncertem v Chomutově

FOTO: Petr Horník, Právo

Že takových má Alice plnou náruč, se ukazovalo s každou další položkou koncertního programu. Na začátku, pravda, bylo třeba si na její sound zvyknout. Srovnal se zvuk v sále, kapela nabrala obrátky, publikum jí uvěřilo. S druhou písní v pořadí, Pozdravuj máti, se už ale zvedla stavidla pro náramnou rockovou jízdu, během níž muzikanti odhalovali jeden klenot za druhým.

Alice působila dojmem, jako by nikdy žádnou pauzu neměla.

Alice působila dojmem, jako by nikdy žádnou pauzu neměla.

FOTO: Petr Horník, Právo

Někteří diváci písničky dobře znali a pod jistým výrazovým a intonačním dohledem Dana Bárty rozeznívali své hlasivky od startu koncertu až do jeho finále. Ti, kteří na některé zapomněli, si rozvzpomínali vždy s úvodním riffem, případně následující melodickou linkou.

Alice vybrala písně ze tří alb, která vydala v devadesátých letech. V programu je dozdobila coververzemi skladeb Peace Dog a Wild Flower od The Cult a Born To Be Wild od Steppenwolf. Zazněla i ochutnávka z tvorby Guns N’ Roses, která uvedla jeden z historicky největších hitů nejenom skupiny Alice, ale české rockové historie vůbec – Ani náhodou. Jeho refrén zpívali místo Bárty diváci, s nasazením a zadostiučiněním.

Dan Bárta zpíval, tančil i hovořil.

Dan Bárta zpíval, tančil i hovořil.

FOTO: Petr Horník, Právo

Dan Bárta si roli rockového frontmana dokonale užíval. Na velkém pódiu se pohyboval pár kroků před spoluhráči, občas si radostně zatančil, a když došlo na náročnější pasáž, ponořil se do ní a dlouze si ji pěvecky vychutnával. Například v Zase budeš bita ve vysokých polohách doslova hodoval. To všechno činil s lehkostí a šarmem.

Nadto byl při komunikaci s publikem vtipný a ve svém projevu hýčkal zvukomalebnost a výrazové dary češtiny. Však také za své příběhy s pointou a promluvy sklízel uznalý potlesk.

Od kytaristů Martina Střesky a Lumíra Václavíka, baskytaristy a vokalisty Zdenyho Podskalského a bubeníka Jiřího Mikeše Milého se mu dostalo erudované instrumentální podpory a dokonalého podkladu pro hlasové vzlety a přílety. Ti čtyři odváděli poctivou práci, neměli potřebu exhibovat a zkoušet zastínit svého zpěváka. Tak to ostatně v Alici bylo i dříve.

Alice hrála hodinu a půl.

Alice hrála hodinu a půl.

FOTO: Petr Horník, Právo

Koncert trval hodinu a půl. Hned na začátku došlo k plynulému prolnutí kapely s diváky a také se ukázalo, že rock-and-roll hrát Alice nezapomněla. Kdyby ji po tomto turné napadlo vracet se na pódia častěji, bylo by to naprosto přirozené vyústění toho, co se v Chomutově při koncertu dělo. A představit si to lze i s větší produkcí a načančanějším pódiem.

Alice
Městské divadlo, Chomutov, 28. ledna

Celkové hodnocení: 85 %