Článek
Před třemi lety jste natočil album Voice Memos: A Collection of Songs I Recorded on My Phone (Hlasové poznámky: Sbírka písní, které jsem nahrál na svůj mobil) na mobilní telefon. Diskutovalo se o tom, jestli jste byl první na světě, kdo to udělal. Zjistil jste, zda ano, či ne?
Nikdy jsem neřekl, že jsem byl první, to se psalo. Natočit album na mobil nebyl můj původní záměr. Začal jsem s tím teprve po čtvrté písničce, která tak vznikla. Připadalo mi, že to má zajímavou atmosféru, i když to původně byly jen demosnímky pro album. Seděl jsem pod stromem, mobil jsem měl na koleni, zpíval jsem, kolem šuměly borovice, v dáli křičely děti, prostě mělo to jinou náladu. Přišlo mi to zajímavé, i když na té nahrávce byl na můj vkus hlas příliš potichu.
Na mobil nahranou desku jsem zadarmo rozdával lidem, přes společnost Noise Trade z Nashvillu. Její zaměstnanci mi řekli, že je první, která byla celá natočena na mobil. Později jsem mluvil s jedním Švédem, který mi říkal, že jeden jeho umělec vydal album a poslední písnička na něm byla natočena ve zkušebně na iPhone. Jenomže to byla jenom jedna písnička. Možná jsem opravdu natočil na mobil album jako první. Netvrdím to ale, protože jsem nesoutěžil.
Vaše nové album je úplně jiné, pečlivě nahrané i vymyšlené...
To předešlé bylo také pečlivě nahrané... Ale já vám rozumím. U nové desky jsem měl jasnou představu, jak by měla vypadat. Natáčení ve studiu nebylo až tak dlouhé, ale příprava se vlekla. Vybral jsem si irského producenta Paula Bella, který je velmi poctivý.
Hodiny a hodiny jsme se pak bavili o tom, jak by to mělo být. Nakonec jsme se shodli, že půlka bude natočena s kapelou a druhá pouze s kytarou.
Proč jste se rozhodl album takhle rozpůlit?
Myslel jsem si, že pro spoustu lidí, kteří mě mají rádi, bude zvuk a podoba písniček s kapelou příliš velký šok. Za prvními pěti písněmi je opravdu velká produkce, jsou vycizelované, je slyšet smyčce, jsou propracované a na mě neobvyklé. Proto jsem natočil i pět skladeb, které nemají vlastně žádnou produkci.
Jsou ve vašich textech konkrétní příběhy?
Podle mě není důležité, aby měl text příběh. Já se v nich snažím vyjadřovat spíše pocit. I když v nich příběh je, a několik jich na mé nové desce najdete, obvykle je měním spíše v pocit. Jsem rád, když si v nich lidé najdou vlastní příběh.
Vzpomínám si, že za mnou před časem po vystoupení v anglickém Nottinghamu přišel na bar pán a nadšeně mi vyprávěl, jak jedné mé písni naprosto rozumí. Tvrdil, že ví přesně, co jsem měl na mysli, a že on sám má podobný problém. Já si jeho vyprávění poslechl a na konci jsem věděl, že mluví o něčem úplně jiném, než o čem jsem psal já. Ale neřekl jsem mu to, byl spokojený.