Článek
Mladá studentka Antonia (hraje ji Linda Caridi) je uchvácena literaturou, především poezií. Naslouchá jí se zaujetím a zapisuje si první myšlenky, verše. Přichází také první milostné vzplanutí - k učiteli.
Ovšem jak k ní byly básnické múzy štědré, Amor šetřil a v milostném životě jí štěstí nepřálo, nejen s učitelem, ale ani s jinými muži, což se odrazilo i v její tvorbě a v přístupu k životu, který se rozhodla skončit spolykáním tablet v prázdném milánském parku.
Film k divákovi nepromlouvá ani tak prostřednictvím dialogů mezi postavami, jako obrazem, atmosférou romantickou a poetickou od tapet s jemnými kvítky po záběry na horské masivy, které připomínají obrazy Caspara Friedricha, a sdělovacím prostředkem jsou především verše. Jako by žila více než v realitě ve svých básních, za jejího života schovaných v šuplíku. Teprve po smrti Antonie Pozzi se její dílo dostalo ke čtenářům.
Snímek, ač ukazuje básnířčinu citovou nenaplněnost, nespokojenost, melancholii, nepůsobí ospale či utahaně, nýbrž svěží a vizuálně přitažlivou formou připomíná život ne zcela známé ženy, jež si však místo v divákově mysli zaslouží. I kdyby jen formou tohoto filmu.