Hlavní obsah

Kristina: Nejtěžší byla scéna, ve které šermuju

Právo, Jaroslav Špulák

Sedmadvacetiletá slovenská zpěvačka Kristina se narodila jako Kristína Peláková ve Svidníku. Na hudební scéně se pohybuje od roku 2007, o tři roky později reprezentovala svou zemi s písní Horehronie na Eurosongu. Dnes má na svém kontě tři řadové desky a letos vydala výběrové album Tie naj. Poprvé se také objevila na filmovém plátně.

Foto: Barbora Hrdá

Kristina vydala již tři alba a nedávno také výběrovku Tie naj.

Článek

V roce 2010 jste se jako reprezentantka Slovenska zúčastnila soutěže Eurovision Song Contest. U nás se vede spor, jestli má nějaký smysl. Jak na ni vzpomínáte vy?

Pro mě to byl kontakt s velkým hudebním světem. Přišla jsem tam v podstatě z tepla domova a brzy jsem zjistila, jak to funguje a jaký je temperament zpěváků z jiných zemí. Byla to pro mě škola, jako soutěž jsem to vlastně ani nebrala. Dodnes dostávám maily od fanoušků ze zahraničí. Mám od té doby fankluby v Rusku, na Ukrajině, v Ázerbájdžánu i ve Francii.

Cítila jste, že máte šanci uspět?

Když jsem se trochu rozkoukala, všimla jsem si, že slovenská výprava je spolu se dvěma dalšími menšími ubytována v mnohem lacinějším hotelu, než v jakém bydleli soutěžící z jiných zemí. Postupně mi došlo, že je to vlastně možná předem jasné a že počítají s tím, že budeme předposlední. To se také stalo. Přestože jsme zpočátku měli na písničku Horehronie velmi dobré ohlasy a v jednom mezinárodním testu jsme dokonce skončili na třetím místě, výsledek byl v reálu úplně jiný.

V Eurosongu si mezi sebou dávají body lidé ze zemí, které mají dobré vztahy. Doufali jsme, že by nám mohlo přijít více hlasů z Polska, ale to se nestalo. Myslím si, že v té soutěži uspěje buď opravdu tak výjimečná píseň, jakou byla třeba Euphoria, kterou později zpívala Švédka Loreen, anebo zástupce země, která má silnou podporu napříč Evropou.

Písnička Horehronie vám ale přinesla úspěch na Slovensku a v Čechách. Myslíte si, že jste ji už překonala?

Těžko říct, v České republice asi ještě ne. Vždycky se snažím dělat něco nového. Nechci se opakovat, jdu po kvalitě a chci, aby mé písně byly hodnotné. Myslím si, že hudba by měla lidi spojovat. Byla bych ráda, kdyby ti, kteří přijdou na můj koncert, zapomněli na své problémy a bavili se. V textech, které zpívám, nejsou depresivní témata. Většina je pozitivní, některé jsou smutné.

Jako například text písně Pri oltári z roku 2010, jeden z vašich nejsmutnějších.

Máte pravdu. Našly se v něm tisíce žen, dokonce i někteří muži. Mnohokrát mě kvůli té písni zastavili lidé na ulici a děkovali mi za ni. Jedna dívka mi řekla, že jí pomáhá v těžké chvíli, kdy ji její přítel dva měsíce před svatbou řekl, že má jinou ženu. Jako je to v tom textu.

V minulém týdnu jste v Praze natáčela videoklip. K jaké byl písničce?

Jmenuje se Ta ne a vlastně je to tak trochu skladba pro východní Slovensko, odkud pocházím. Termín ta ne se tam používá ve dvou smyslech − znamená buď nadšený souhlas, anebo vyjádření určitého despektu. Jde o to, s jakou intonací se vysloví. Když jsem zpívala píseň Horehronie, na východě Slovenska se mě lidé ptali, proč zpívám o Horehroní, odkud nepocházím, a nezpívám o našem kraji. Řekla jsem to textaři Kamilu Peterajovi a po čtyřech letech vznikla písnička Ta ne. Vyšla nedávno na mém výběrovém albu Tie naj.

Videoklip bude hodně barevný a docela bláznivý. Muže, který mě v něm potká ve vlaku a chce si mě vzít, ztvárnil oblíbený slovenský herec Mišo Hudák.

Minulý čtvrtek měla premiéru filmová komedie Život je život, ve které hrajete. Jak jste se k roli policistky dostala?

Je to má první filmová role a možná jsem si ji vysnila. Na konzervatoři v Košicích jsem vystudovala herectví a v posledních letech jsem si říkala, že bych se k němu ráda vrátila. Loni mě pozvali tvůrci filmu Život je život na casting s tím, že jde o roli policistky. Nic dalšího mi neřekli, ani mi neposlali scénář. Přesto jsem tam šla a měla jsem štěstí. Typově jsem se prý na tu roli hodila ze všech nejvíc.

Co pro vás bylo při natáčení nejtěžší?

Scéna na pirátské lodi, ve které šermuju. Naštěstí jsem se na ni připravovala s Martinem Hubem, který se jako kaskadér podílel na filmu Titanic a chystal bojové choreografie do filmu Gladiátor a dalších. Neměla jsem ponětí, jak se šermuje, byla jsem v tomto ohledu dřevo. Po lekci u Martina jsem ale přestala mít z té scény strach. Mimochodem, točili jsme ji na lodi La Grace, která hraje i ve filmu Piráti z Karibiku.

Film Život je život u nás ale nemá moc dobré recenze…

Já si za ním stojím. Když jsem ho viděla, dobře jsem se bavila. A mám na něj i velmi dobré ohlasy od lidí.

Reklama

Výběr článků

Načítám