Hlavní obsah

Skandály v umění: Zakázaná výstava aktů

Právo, Peter Kováč

Někdy v polovině roku 1916 se v pařížské čtvrti Montparnasse seznámil italský malíř Amedeo Modigliani s polským básníkem Leopoldem Zborowským. Malíř byl o pár let starší, narodil se 12. července 1884 v toskánském Livornu. Básník pocházel z městečka Zaleszczyki, náležejícího tehdy pod Rakousko-Uhersko (dnes Ukrajina), a světlo světa spatřil v židovské rodině 10. března 1889.

Foto: Právo - Peter Kováč

Podobný akt pobouřil kdysi policejního komisaře Rousselota, dnes je obraz ozdobou Muzea moderního umění v New Yorku.

Článek

Modigliani do Paříže odjel v roce 1906, aby dobyl slávu na poli umění, Zborowski se tam vypravil na jaře 1913, aby na Sorbonně studoval francouzštinu a dějiny umění. Modigliani neměl skoro nic a těch pár franků, co mu cinkalo v kapse, zpravidla propil. Zborowski do Francie přijel jen se dvěma malými kufry, dekou a polštářem. Bavilo ho však obcházet bukinisty – pouliční antikváře, kde občas něco levně koupil, a pak to se ziskem prodal. To ho přivedlo na myšlenku stát se obchodníkem s obrazy.

Obchodní kontrakt

Malíř a básník uzavřeli v listopadu 1916 obchodní kontrakt. Zborowski od té chvíle Modiglianiho zastupoval. Jeho povinností bylo platit umělci 15 franků denně, opatřovat pro něj barvy a plátna, platit sezení modelek, organizovat výstavy a snažit se získat k propagaci umělecké kritiky. Za to mu Modigliani odevzdal vše, co vytvořil.

Foto: Repro z katalogu Modigliani a jeho modely

Amedeo Modigliani – dobová fotografie.

Malíř už měl jednu podobnou zkušenost. Prodejem jeho obrazů se až do podzimu 1916 zabýval Georges Chéron. Jejich spolupráce vypadala téměř jako nevolnictví.

Chéron v deset dopoledne zamkl Modiglianiho v suterénu svého obchodu, do místnosti mu strčil láhev alkoholu a pohlednou služebnou jako modelku. V podvečer pak malíře vypustil, dal mu něco k jídlu a za to, co namaloval, mu na ruku vyplatil pár franků. Tak se zrodil nejeden obraz, který je dnes chloubou světových galerií.

Foto: Repro z katalogu Modigliani a jeho modely

Jeanne Hébuterneová na Modiglianiho portrétu ze soukromé sbírky.

Jako v sušárně na prádlo

Zborowski byl velkorysejší, malíři vždy obětavě pomáhal, i když sám měl málo. Aby svým závazkům dostál, nejednou si i půjčoval. V rámci naplnění kontraktu připravil také Modiglianiho výstavu, která se měla uskutečnit v centru Paříže v prosinci 1917.

Foto: Repro z katalogu Modigliani a jeho modely

Modiglianiho portrét Leopolda Zborowského ze soukromé sbírky.

Často se zájemci dočtou, že šlo o malířovu první samostatnou výstavu. Není to ale pravda. Malou bilanci tvorby mu uspořádal už v roce 1915 sběratel Paul Guillaume, ale proběhla bez ohlasu a také bez finančního profitu. Zborowski přesto doufal, že lépe připravená akce i s malým katalogem by mohla zisk přinést, navzdory tomu, že se Evropa zmítala ve válce a nikdo umění moc nekupoval.

K výstavě přemluvil Zborowski Berte Weillovou, dvaapadesátiletou dámu nevelké postavy se silnými brýlemi, která se prý oblékala jako stará anglická panna. Weillová původně vlastnila malý krámek, kde byly obrazy zavěšeny na drátech volně v prostoru, takže to vypadalo jako v sušárně prádla. A takto nabízela úplné poklady: malby a kresby velikánů, jako byli Matisse, Braque, Vlaminck, Utrillo, Picasso a van Dongen.

K jejímu překvapení umění docela vynášelo, takže si časem pořídila trochu větší galerii v Rue Taitbout nedaleko pařížské Opery. A tam Zborowski plánoval výstavu. Weillová Modiglianiho znala, ale nikdy jeho díla neprodávala. Nicméně se nechala přesvědčit. Zborowski jí nabídl artikl, kterému prý sběratelé neodolají. Nádherné akty dívek, které vypadaly jako moderní variace na malby benátských mistrů Giorgiona a Tiziana. A tak na začátku prosince 1917 Modigliani u Weillové rozvěsil svoje nahotinky.

Rok věnovaný aktům

Celá série aktů vznikla v průběhu roku 1917 v bytě Zborowského v Rue Joseph Bara (dnes je nedaleko Zadkinovo muzeum). Největší pokoj tam byl provizorně upraven na Modiglianiho ateliér, kde umělec přes den pravidelně maloval. K většině aktů pózovala Zborowského manželka Anna, která byla původem také Polka. Narodila se 16. května 1885 v Lublinu a byla jen o půl roku mladší než Modigliani. V době pózování jí bylo dvaatřicet. Chlapi na ní mohli oči nechat. Velmi atraktivní tmavovláska měla navíc styl a aristokratické vystupování. Rozhodně však nebyla prudérní.

Zborowski dobře věděl, že malíř je na ženský, takže si manželku hlídal. Častokrát neohlášen vpadl do pokoje. Nevěru však nikdy neodhalil. A asi žádná nebyla, protože erotické touhy pohledného Itala tehdy plně uspokojovala devatenáctiletá studentka malířství Jeanne Hébuterneová, kterou Modigliani potkal na jaře 1917.

Zborowski milenecké dvojici sehnal malý byteček v Rue de la Grande-Chaumiere, což pro něj ale bylo další vydání, neboť jim platil činži. Malovat však musel Modigliani nadále přímo u něj. Zborowski tak měl zaručeno, že mu žádný obraz či kresbu malíř neprodá někde pod rukou.

V dozoru nad svlečenou Annou pomáhala Zborowskému i další Polka, která se v bytě pohybovala – třiadvacetiletá Lunia Czechowska. Pracovala v domácnosti a byla tak trochu Zborowského asistentkou. Czechowska prožila s Modiglianim emocionální románek v době, kdy Jeanne Hébuterneová i s Modiglianiho dítětem pobývala na jihu Francie, v Nice. Jeanne se asi něco dozvěděla, takže se neočekávaně vrátila do Paříže a Modigliani se jí 7. července 1919 musel písemně zavázat, že se s ní ožení, jakmile si sežene z Itálie patřičné dokumenty.

Hanbatá výstava

Koncem listopadu 1917 Leopold Zborowski rozdával přátelům po kavárnách pozvánku na Modiglianiho výstavu obrazů a kreseb, která se měla uskutečnit v galerii u Weillové od 3. do 30. prosince. Pozvánce vévodil svůdný dívčí akt. Ohlas byl velký, ostatně Modiglianiho znal z kaváren kdekdo. Takže v pondělí 3. prosince se u Weillové shromáždila hlučná skupina lidí. Výstavu instaloval Zborowski s Modiglianim den před vernisáží, v neděli, kdy galerie byla pravidelně zavřená. Oba se rozhodli, že do výlohy dají velký akt, aby podnítili zvědavost kolemjdoucích a přitáhli potenciální kupce. Jenže naproti galerii přes ulici bylo policejní komisařství.

Foto: Repro z katalogu Modigliani a jeho modely

Akt z Courtauldova institutu umění v Londýně se dal u Berte Weillové koupit za pár desítek franků.

Účastníci vernisáže – vesměs bohémové Modiglianiho typu – i provokující obraz ve výloze iritovali tamního policejního šéfa. Vyslal podřízeného, aby s majitelkou dojednal odstranění obrazu z výlohy a zklidnil účastníky vernisáže. Diskuse o aktu však zaujala mnohé z kolemjdoucích. Někteří se přidávali k hostům vernisáže a hlasitě kritizovali snahu po cenzuře umění, jiní naopak sympatizovali s ochránci pořádku a morálky.

Komisaři jménem Rousselot nakonec došla trpělivost a nechal si Weillovou předvést do své kanceláře. „Nařizuji vám, abyste okamžitě sundala naprosto všechny ty oplzlosti,“ zaznělo důrazně z jeho úst. „Co je špatného na těch aktech?“ kontrovala galeristka a komisaře upozornila, že znalci umění si podobných obrazů velmi cení.

Přestupek proti mravopočestnosti

Pouze ale přilila olej do ohně. Policejní stanici opouštěla s tím, že výstava je pod hrozbou konfiskace okamžitě zakázána. Všechny obrazy si měl Zborowski co nejdříve odvézt pryč. Weillová zamkla krám a vernisážoví hosté se rozešli.

Spisovatel André Salmon se skandálu věnoval ve svých vzpomínkách na Modiglianiho, které se v roce 1968 dočkaly i českého překladu. O policejním komisaři napsal, že o něm všichni dobře věděli, jak ve své čtvrti blahosklonně přihlížel bující prostituci a kamarádil se s majiteli pochybných lokálů i hodinových hotýlků. Podivoval se nad tím, že právě on výstavu zakázal a Modiglianiho dílo označil za „neúnosný přestupek proti mravopočestnosti“.

Komerční úspěch byl minimální. Po předčasně ukončené výstavě Weillová prodala zájemcům dvě kresby a sama si koupila několik Modiglianiho obrazů.

V roce 1925 se v pařížské Galerii Bing konala další souborná malířova výstava, kterou známe detailně díky několika dokumentárním fotografiím. Vedle portrétů jí dominovaly právě akty. Tuto výstavu už nikdo nezakázal. Kritici naopak psali, že umělcovy akty jsou estetickou radostí a že patří k nejkrásnějším, jaké v Paříži vznikly od doby klasicisty Ingrese. Sám malíř se této chvály nedožil. Zemřel na tuberkulózu, kterou léčil narkotiky a alkoholem, v Paříži 24. ledna 1920. Jeho těhotná přítelkyně Jeanne Hébuterneová spáchala záhy poté sebevraždu skokem z okna bytu svých rodičů.

Reklama

Výběr článků

Načítám