Článek
Knížky o Charliem Mortdecaiovi vycházely v sedmdesátých letech minulého století a psal je zesnulý Kyril Bonfiglioli. Ten uvedl na scénu praštěného podvodníčka se šlechtickým titulem a krásnou manželkou s nekřesťansky dlouhýma nohama. Knížky měly velký úspěch.
Antihrdina Lord Mortdecai se se svým sexuálně náruživým sluhou pouští do dobrodružného pátrání po ztraceném obrazu. Zaplete se do toho americký milionář i ruská mafie, občas jde o krk a občas o pár facek.
Zkušenost napovídá, že komedie, kde řádí Johnny Depp, Ewan McGregor a Gwyneth Paltrow by neměla být nudná. Ale je. Když se podaří jen pár vtipů, scénář nepřinese ani jednu originální myšlenku a nevyladí se detaily, je to průšvih.
Anachronismus bez nápadu
Britské retro komedie přitom mají obrovské kouzlo i komerční potenciál, ovšem nestačí jenom to, aby hlavní postava byla úchylná. Teprve když se „vymazlí” dobová atmosféra, legrační detaily v prostředí a sexuální narážky (viz Austin Powers), funguje to. Lidé jsou pak ochotní smát se jakékoli hlouposti včetně toho, že kaktus zakrývá tajnému agentovi přirození.
Bohužel režisér David Koepp se dopustil fatálních chyb – příběh jen kopíruje rozverné veselohry z šedesátých let, aniž by je posunul dál novým pohledem nebo rafinovaně parodoval. A navíc děj ani neumístil do retro Anglie nebo neurčitého prostředí, ale do současného Londýna, což absolutně nefunguje. Divák má tendenci se ptát, proč to působí tak křečovitě? Co dělá ten divný inspektor Clouseau v současnosti? A proč má chytrý mobil?
Deppův hnusný knír sice vygeneruje dva tři roztomilé vtípky a Gwyneth je jako vamp skvostná, ale to na celovečerní komedii nestačí.