Článek
Fotografie Heidi Levineové nejsou typickými momentkami z válečných zón, které akcentují extrémní utrpení lidí především krvavými scénami připomínajícími Goyovy obrazy. Touto cestou rozhodně nejde. Možná je to i tím, že je žena a přistupuje k těžkému lidskému údělu z poněkud jiného úhlu než muž. Je matka, takže ji pochopitelně zajímá téma matky a dítěte ve válečných kulisách.
Když sledujeme novodobou palestinskou madonu, která sedí v maskáčích, se zahalenou tváří a dcerou na klíně, obklopená zbraněmi, běhá nám mráz po zádech. Stejně jako když vidíme odhodlání ve tváři izraelské vojačky s puškou M-16 v rukou a s namalovaným srdcem na tváři.
Jinde odzbrojí až chladná ironie dané situace. Palestinská dívka si dělá tabletem selfie ve vlastním rozbombardovaném domově. Talent zachytit situaci tímto způsobem posouvá fotografie za hranici obyčejné reportáže.
Women in War (© Heidi Levine)
„Myslím, že nejsem nestranná. Chápu obě válčící strany, a hlavně rozumím jejich utrpení,“ odpověděla Levineová na otázku, jestli je vůbec schopná zachovat si profesionální nadhled. Umí se vcítit do pocitů lidí, jejichž osudy zaznamenává. Některé z nich, jak sama přiznala, dlouhá léta zná. A proto je schopná ve svých fotografiích říci i něco navíc.
Když se jí kdosi zeptal na důvod, proč vlastně jezdí zaznamenávat drastické scény z válečných požárů, odpověděla, že chce, aby se lidé na celém světě o těchto událostech dozvěděli.
Mají snímky z válečných oblastí pro člověka zahlceného mediální masáží vypovídající hodnotu? Nejsou už lidé otupělí přemírou obrazového materiálu ze všech koutů planety? Takové otázky jsou legitimní, nicméně nikdo z nás by neměl rezignovat na fakt, že i nepříjemné věci se dějí.
| Heidi Levine: Válečná fotografka |
|---|
| Nikon Photo Gallery, Praha, do 16. listopadu |