Vaše housle jsou stradivárky. Znáte příběh svého nástroje?

Popravdě řečeno jsem před šesti lety svůj nástroj změnil. Mé nové housle jsou také stradivárky, ale z roku 1709. Patřily rakouskému sběrateli. Proto se jmenují ex-Hӓmmerle.

Kdo na ně hrál před vámi?

Rakouská národní banka je koupila před dvaceti čtyřmi lety a půjčuje je koncertním mistrům Vídeňské filharmonie. Za tu dobu to byli Gerhart Hetzel a Werner Hink.

S koncem kariéry tedy přijdete i o své housle?

Ano, až půjdu do důchodu, připadnou dalšímu koncertnímu mistrovi.

Chtějí vlastně houslisté hrát celý život na jeden nástroj?

Než si na housle zvyknete, může to trvat velmi dlouho. Nástroj se také musí člověku přizpůsobit. Musíte odehrát mnoho koncertů, abyste s ním byl v harmonii a věděl, jak bude v různých situacích reagovat. Obzvláště nástroje vysoké kvality vám mohou nabídnout celou paletu barev zvuku. Najít je všechny trvá mnoho let.

Hrál jste s různými světovými orchestry. Liší se hodně styl jejich práce?

Vlastně jsem nikdy nebyl členem jiných orchestrů, ale jako sólista a dirigent jich znám docela dost. Každý člověk a každá kultura má naštěstí svůj vlastní charakter. Kupříkladu si myslím, že každý dobrý muzikant dokáže zahrát vídeňskou Straussovu hudbu, pokud pozná tradici, atmosféru a to, jak ve Vídni lidé mluví. Mně ale připadá daleko zajímavější, když se orchestry navzájem liší.

Který z orchestrů, s nimiž jste pracoval, je nejpracovitější?

To mohu těžko soudit, protože jsem s nimi byl vždy poměrně krátkou dobu. Nicméně například my, z Vídeňské filharmonie, jsme díky angažmá ve Vídeňské státní opeře a množství turné a koncertů jedni z nejvytíženějších.

Vystoupíte na festivalu Dvořákova Praha. Jaký máte k jeho hudbě vztah?

Mnoho rakouských muzikantů má kořeny v Česku. Obzvláště ti z Vídně. Proto je nám jeho hudba velmi blízká a milujeme ji.

Jaký je váš umělecký sen?

Můj sen? Že mi Mozart říká, že nehraju jeho koncerty zase tak špatně.

Jste z Vídně. Snídáte občas Sacherův dort?

Nikdy! Neznám žádného Rakušana, který by ho snídal. Jako dezert, to ano, občas si ho rád dám. Ale po ránu nikdy.