RECENZE: Donutilové znamenitě naplnili režisérův záměr

V předjarním povětří brněnské Husy na provázku vynesli na světlo boží režisér Vladimír Morávek s dramaturgyní Lucií Němečkovou první část dvoudílného projektu Amadeus, tj. Milovaný Bohem P. Shaffera, se svolením M. Formana k použití motivů z jeho geniálního filmu. Premiéry druhé části – Štědroňovy a Uhdeho opery Moc art aneb Amadeus v Brně, s motivy Salieriho Requiem – se uskuteční 17. a 24. dubna.

V Huse na provázku vycházejí z dílny Vladimíra Morávka vizuálně a stylově osobité variace, třeba na téma Ze života hmyzu bratří Čapků nebo Leoš aneb Tvá nejvěrnější z dílny značky Štědroň–Uhde. V té inscenaci objevil Morávek pro roli mladého Janáčka Martina Donutila. V Amadeovi vykročil ještě dál. Pro obraz životního konfliktu Mozarta angažoval znovu Martina Donutila, génia průměrnosti Salieriho vystavěl po odchodu ze zlaté kapličky umělec mimořádně zasloužilý, Donutil Miroslav.

Jako by se Donutil otec rozpomněl na znamenité herecké výkony v Huse sedmdesátých a osmdesátých let. Salieriho nenávist k úspěšnému mladíkovi srší z každého jeho gesta. Rozhodnutí kariérně ho zničit přerůstá ve výzvu na souboj se samotným Bohem, přičemž trest přichází po velkých intrikánských úspěších ještě za Salieriho života v podobě zapomnění.

Miroslav Donutil vystavěl dokonalý portrét závistivce obdařeného věděním rozpoznat kvalitu soupeře a upřít ji světu domněle navždy. Velký prostor mu poskytl režisér pro vylíčení vnitřních pohnutek zlosyna, překonávajícího ve výrazu i zlovolnost jiného Donutilova majstrštyku, kterým byl Richard III. v pražském Globu.

Wolfgang Amadesus Mozart Martina Donutila se v jazykovém a gesčním posunu mění v klukovskou revoltu dnešní ztracené mladé generace uprostřed omšelého establishmentu, jehož pevně ukotvený obranný val se marně snaží rozbít.

Prostořekostí a nekonvenčností svět mocných zdolat nelze. Martin se kvalitou hereckého projevu úspěšně vydal na strmou a nelehkou cestu stíhat kumšt a rozsáhlý herecký rejstřík svého otce.

Oba Donutilové pak znamenitě naplnili ústřední Morávkův záměr proměnit Shafferova Amadea, tj. Milovaného Bohem, v Hommage à Miloš Forman.

K dokonalosti ale inscenaci hodně chybí. Nešťastné je hrát Amadea bez Mozarta. Jakkoli je hudební part Petra Hromádky v rozmáchlých a polyfonicky účinných sborech účinný a génia světové hudby vystihující a citující, nebude se opakovat Štědroňův Janáček, který autorovi vynesl Radokovu cenu za nejlepší hudbu roku 2011.

Všechno na scéně Svatopluka Sládečka a v kostýmech Sylvy Zimuly-Hanákové zastírá prach rokokových pudrů a kouře dávno odváté historie.

Sloh je zahlušen režisérovým oblíbeným fortissimem, z něhož se Donutilům přibližují Simona Zmrzlá (Konstance Weberová) nebo Nicol Maláčová (Baronka Waldstättenová). Jako celek je to ovšem zážitek pro fajnšmekry.