RECENZE: Kam se to šine Cirkus Bukowsky?

Je to sice příjemná změna – po všech těch kriminálkách a detektivkách, které většinu případů řeší u stolu a věčné vysvětlování odlehčují povinným špičkováním –, ale noir a typicky severské, rozvleklé vyprávění je zároveň i krasojízda na tenkém ledě: pomalé rozvíjení příběhu může i uspávat a všechny ty proklatý pecky osudu, co se řítí na urousaného hrdinu, dovedou vyznít nechtěně směšně mnohem snáz, než jak to může zprvu vypadat ve scénáři. Sugestivní kameře a hudbě navzdory.

Na tomhle nebezpečí nic nezmění ani to, když si v českém dolíku málo uvěřitelnou hru na temné vyděděnce scénář hned na začátku podpoří nějakou bizarností ve víře, že na ni pak publikum přistoupí ochotněji. Může se totiž taky stát, že divákovi nad tou rafinovanou vymyšleností ustrne rozum a chuť na další překvapení se jaksi nedostaví.

Těžko tedy říct, jestli potom, co scénář vyžene notorického nevěrníka z pohodlného hnízda u bohaté manželky do otlučeného plechového přívěsu v cirkusu, kde se jeho jediným spolubydlícím stane postarší hodný škrtič, dostane pokračování ještě šanci.

Ale kdyby jen to. Na konci prvního dílu pořád nevím, proč by mě měl ten nešťastník vlastně zajímat. Dá se na to sice říct, že holt zrovna mě tito chlápci asi nevábí, ale spíš to vypadá, že něco neklaplo: zatímco se tu usilovně pracuje s žánrovými schématy a náladou, nějak se zapomnělo na napětí, které v ideálním případě pomáhá vytvářet z pomalého tempa přitažlivou rafinovanost, a v těch ostatních ho drží aspoň v mezích únosnosti.

Ale třeba je to jen stará bolest současných českých seriálů, bludný kámen prvního dílu, o který nezakopávají jen debutanti.