Článek
Čím to, že v tak malých zemích jako Litva či Lotyšsko se rodí takové hlasy?
V Litvě máme dost velkých a krásných hlasů. K velké kariéře je ale potřeba talent, speciální hlasovou inteligenci a zejména ideje a vize k vlastnímu pěveckému i uměleckému vývoji. A určitě dobré hudební vzdělání. Já jsem se orientovala na skvělé vzory jako Callasová, Tebaldi a další. Můj ideál byl vždy hodně vysoko, ale to mi jen prospělo. A přitom je zcela nedůležité, zdali člověk pochází z malé či velké země.
Pomáhala vám také tradice sborového zpěvu v Litvě?
Jako dítě jsem zpívala v mnoha sborech a velice ráda, i když jako malá jsem byla stydlivá a nikdy jsem nezpívala sama. Tehdy jsem ani nesnila o sólové kariéře. A že by na mně měla vliv sborová tradice o tom pochybuji. Spíš moje nadšení, když jsem objevila nahrávky Marie Callasové!
Jaká byla vaše první role vůbec a první v MET v New Yorku?
Debutovala jsem v Palma de Mallorca v roce 1993 jako Fenena ve Verdiho Nabuccovi. Tu jsem pak mnohokrát zpívala. V MET jsem debutovala jako Kundry v Parsifalu, mé nejmilejší roli, v roce 2001. To byl začátek mé dlouhé spolupráce s MET, zpívala jsem tam pak Eboli, Santuzzu, Aidu, Ariadnu, Giocondu a znova Kundry. Příští rok mne čeká Tosca.
Nedávno jsme vás viděli v projektu MET Live jako Aidu. Jaké to je zpívat pro milióny diváků ve světě?
Určitě to stojí mnoho nervů. Jsem totiž maximalistka, takže dost trpím. Ale nejhorší je problém přípravy - normálně jsme zvyklí zpívat pozdě večer, při přenosech již musíme být připraveni ve 13 hod, takže nikdy nevím, kdy se mám vlastně najíst. Většinou se nasnídám v 10 hodin dopoledne a pak jdu do divadla. Při Aidě mě hřál pocit, že přenos byl sledován i v mé rodné Litvě a všichni to prožívali se mnou. Pro velký zájem ten přenos pak ve Vilniusu opakovali ještě na Silvestra!
Jste považována hlavně za wagnerovskou pěvkyni. Souhlasíte s tím?
Dříve to byla pravda, ale teď zpívám hlavně italský repertoár, Verdiho. Z Wagnera Isoldu, která se stala mou oblíbenou rolí. Ale slibuji, že v budoucnu budu Wagnera zpívat víc, k mému hlasu se hodí, pomáhá mi má mezzosopránová minulost.
Zpívala jste mezzosopránové role, nyní hlavně sopránové. Jak k tomu došlo?
Za mně rozhodl můj hlas, který se po devíti letech mezzosopránu sám přeměnil do sopránu, takže jsem začala zpívat hlavně role z italských oper pro dramatický soprán. Ale kdo ví, co bude za 4 roky, kam se hlas vyvine. Přitom na takovou dobu se plánují role v operních divadlech. Vím jen, že nesmím zpívat všechno, to by nedělalo dobře. To nedělala ani Callasová, ta zpívala sice pár árií i mezzosopránových ale nikdy celou roli.
Potkala jste se dosud s některými českými a slovenskými umělci a kolegy?
V Mnichově v Síle osudu v roce 1995 jsem zpívala s Dagmar Peckovou a v Barceloně s Peterem Dvorským v Madame Butterfly. Do Prahy přijíždím poprvé a moc se těším!
Zpíváte raději recitály s klavírem jako v Praze nebo s orchestrem?
Ráda zpívám oboje, podle možností. Bohužel nemám příliš času v roce, protože jsem vytížena na divadle. Takže mi to vyjde tak třikrát až pětkrát do roka. Ale písňové večery miluji, protože mohu zpívat to, k čemu se na jevišti nedostanu.