Hlavní obsah

Hansard s Irglovou získali konkurenci, když Mumforda ovládl splín

Novinky, Stanislav Dvořák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Dobrého folk-rocku je jako šafránu. Většinou přichází odněkud z Velké Británie a Irska, tak jako deska Sigh No More mladé londýnské party Mumford and Sons, jež servíruje deštivé melancholično s pihovatým anglánským šmrncem.

Článek

Mumfordové se stejně jako aktuální hvězdy žánru Fleet Foxes vyžívají v táhlých folkových vícehlasech a v minimalistických aranžích, kde hraje i ticho. Na desce Sigh No More navíc prakticky neopouštějí pomalý rytmus, v němž vyniknou jejich něžně zasmušilé a velmi chytlavé melodie.

Zpěv, který umějí skutečně znamenitě, doprovází bendžo, akustická kytara, klávesy, kontrabas a bicí. Shrnuto: ideální soundtrack pro denní snění, případně večerní klimbání.

Čtveřice Marcus Mumford, Country Winston, Ben Lovett a Ted Dwane se dala dohromady teprve na konci roku 2007, tehdy ještě každý z nich hrál v jiné skupině. Občas vystupovali pro kamarády doma nebo v létě na londýnských chodnících. Podomácku natočili v roce 2008 i první EP a pak s ním objeli britské kluby. Po prvním úspěchu si už další rok troufli do Ameriky. Když je BBC uvedla ve své pravidelné anketě Sound of..., kde kritici odhadují, kdo se proslaví v příštím roce, nemuseli už sebevědomí jen předstírat.

Celkové hodnocení: 80 %

Reklama

Výběr článků

Načítám