Hlavní obsah

Michael Moore je jako Jakeš, trochu to s kapitalismem "přešvihnul"

Novinky, Stanislav Dvořák

"My jsme to v minulosti trochu přešvihli s tou socializací," hřímal Milouš Jakeš ve slavném projevu z Červeného Hrádku, kde roztomile popleteným způsobem hájil socialismus. Americký režisér Michael Moore teď udělal něco podobného, trochu to "přešvihnul" a místo chytré konstruktivní kritiky kapitalismu natočil zbytečně dlouhý manipulativní blábol nazvaný O kapitalismu s láskou.

Článek

Ze všech Moorových nápadů, které s nadšením a bezstarostností dítěte sype z rukávu během dvouhodinového filmu, jsou nezpochybnitelné jen dva: 1. Amerika má příšerný systém zdravotnictví. Právě zdravotnictví je jeden z mála oborů, kde kapitalismus fungovat nemůže. 2. někteří manažeři velkých bank a pojišťoven jsou bezohlední podvodníci, kteří se dopustili zločinů gigantických rozměrů. Všechno ostatní jsou jen Moorovy zmatené pocity, částečné lži nebo demagogie.

Moore používá ke kritice systému podpásové prostředky, jako by se učil u mistrů sovětské propagandy či snad u samotného Goebbelse.

Za dojemné klasické hudby pouští obrazy plačících lidí. Přišli o dům. Do toho zamotá záběry z Vietnamu a dalších katastrof a nějaké směšné filmy z 50. let, kde se používaly zastaralé fráze vyjadřující nadšení z kapitalismu. Ale proč vlastně lidé přišli o dům? Ukazuje se, že asi podepsali smlouvu, kde byl dole velmi malým písmem napsán vychytralý dodatek s evidentním úmyslem, aby si ho nikdo nevšiml. Nic nového pod sluncem, jen záležitost nedokonalých zákonů, kterou lze odstranit. Za druhé z toho plyne poučení: nepodepisovat to, čemu nerozumím.

Náboženství se prý rovná socialismus

Neuvěřitelný je jeho názor, že všechna velká náboženství světa jsou proti kapitalismu, což dokazuje tím, že se na to zeptá pouze tří a pouze křesťanských duchovních. Tomu může věřit jen úplný prosťáček. Kde se v Bibli mluví o státním zřízení a vlastnictví výrobních prostředků?

Můžeme se podívat ještě hlouběji do historie, např. Buddha se vůbec ke společenskému zřízení a vládě nevyjadřoval, propagoval výhradně soucit, nenásilí, zdravý rozum a vyhýbání se extrémům. Michael Moore prostě lže.

Forma, jakou podává své výplody, nemá stejně jako u předešlých filmů s dokumentem moc společného. Volí postupy sestřihu a parodie. Ježíšovi vloží do úst nesrozumitelný bankovní newspeak, což zní docela vtipně, nebo použije hlas a hudbu z filmu Kmotr, aby bylo i tomu nejjednoduššímu divákovi jasné, že bankéři jsou zločinci.

Jeho oblíbeným žertíkem je to, že si stoupne na ulici a začne vykřikovat: Pusťte mě do banky! Chci zatknout ředitele! A chudák vrátný neví, co má dělat.  

Formálně Moorova filmařina už není tak svěží jako před deseti lety, jeho novinka dokonce místy až nudí, což se třeba o Bowling for Columbine říci nedá. Jde ale hlavně o to, že Moore nehorázně překrucuje realitu, překročil linii únosné legrace.

Doslova říká: Kapitalismus je zlo!, ale ve filmu nepodá ani jeden jednoznačný důkaz pro své tvrzení. Jistě, stát někdy musí zasáhnout do hospodářství, aby nenastala katastrofa, ale je to důkaz, že kapitalismus obecně znamená zlo? Máme snad zavést komunismus? Jde asi spíš o rozumné řízení státu a solidaritu s těmi, kteří ze zdravotních důvodů nemůžou pracovat, než o odstranění principů kapitalismu. Při sledování Moorova filmu si možná budete připadat jako Josef Škvorecký, který v Kanadě musel poslouchat naivní teorie levicových studentů, kteří sami žili v luxusu díky kapitalismu. Myslím, že jim tenkrát řekl něco jako: Díky, nechci. I've been there.

 Celkové hodnocení: 50 %

Reklama

Výběr článků

Načítám