„Stalo se mi – a stane se to asi každému autorovi, který má velký úspěch, že jsem po určitou dobu analyzoval každé slovo, co jsem napsal. Místo abych nechal dělat románovou postavu, co má, tak jsem si začal říkat: ,Tak moment, tohle budou číst milióny lidí...‘ To vás nutně dočasně paralyzuje. Pak ale celé to šílenství trochu opadlo a já si uvědomil, že si z toho nemusím dělat vrásky. Prostě jenom vyprávím příběhy, nic víc,“ řekl o svých pocitech po mimořádném úspěchu Šifry mistra Leonarda Američan Dan Brown.

Pátrání profesora Langdona po tajemství zednářů 

Není divu, jen této knihy vyšlo po celém světě 82 miliónů výtisků v jednapadesáti jazycích. V překladu Michaly Markové a Davida Petrů, v nákladu sto tisíc, se v češtině ke čtenářům dostane pátrání profesora Roberta Langdona po tajemství zednářů ve Washingtonu.

Ještě v únoru vyjde dokončení Pohraniční trilogie jeho kolegy Cormaca McCarthyho Město na planině, přeložil ho Jiří Hrubý. Píše se rok 1952 a přeživší kovbojové z předcházejících románů zjišťují, že se začíná něco nového a hrozného, neboť válka všechno změnila. Román Herty Müllerové Člověk je velký bažant na cestě zavede do 80. let minulého století do Ceausescova Rumunska. Čekání na výjezdní doložku do Německa se protahuje na dny, měsíce a roky. Přesto prý autorka vytvořila silný a elegický příběh plný barvitých obrazů.

Další nositelka Nobelovy ceny Elfriede Jelineková vypráví v románu Vyvrhelové (přeložila Jitka Jílková) o čtyřech mladých lidech, kteří chtějí vystoupit ze stínu starší generace postižené válkou, konvencemi, budováním kapitalismu. Jde údajně o jednu z nejosobitějších výpovědí o Rakousku, o generačním vzdoru, psychickém trýznění, o útisku i působení dějin na člověka.

Rushdieho Čarodějka z Florencie

Z jiného soudku je barvité vyprávění Salmana Rushdieho Čarodějka z Florencie (přeložil opět Pavel Dominik). Příběh plavovlasého mladíka přicházejícího z daleké Evropy na dvůr indického císaře Akbara nabízí ve zdánlivě odlišných světech renesanční Itálie a mughalské Indie překvapivou podobnost. Minimálně autorovu víru v inspirativnost vzájemného míšení a ovlivňování západní a východní kultury.

Z Japonska přijde v květnu Haruki Murakami se zpovědí O čem mluvím, když mluvím o běhání (přeložil Tomáš Jurkovič), autor totiž po pětadvacet let každý den běhá deset kilometrů a každý rok maratón.

Román Suché a vlhké od Jonathana Littella

Ve stejném měsíci osloví čtenáře Jonathan Littell, tvůrce monumentálního románu Laskavé bohyně o hrůzách nacistického vyvražďování. V románu Suché a vlhké (přeložil Martin Pokorný) podává obraz belgického fašisty Léona Degrelleho.

Z našich autorů bych připomněl „lednový“ historický román Jiřího Hanibala Střepy z královské číše o Janu Lucemburském. V únoru vyjde Café Hyena Jany Beňové, příběhy každodennosti současné bratislavské Petržalky.

V březnu Irena Brežná nabídne Nejlepší ze všech světů, začátky dospívání v atmosféře slovenského maloměsta na začátku 60. let. Důsledná dětská optika dokonale demaskuje demagogii a frázi. V červnu pak Tereza Boučková, autorka působivého románu Rok kohouta, vydá fejetony o lásce ke kolu nazvané Boží a jiná muka.