Článek
Se svým Svatebním a pohřebním orchestrem jste přijel do Prahy již potřetí. Co bylo důvodem této návštěvy?
Pozvání od místních emigrantů z bývalé Jugoslávie, kteří u vás od války na Balkáně žijí a pracují. Chtěli vyjádřit svůj dík zemi, která je přijala, a zároveň ukázat, co je z jejich bývalé domoviny nejlepší. Což je pro mě obrovské uznání. Tak jsem mohl koncert v Praze zařadit do svého velkého turné, od New Yorku až po Moskvu a Petrohrad. A navíc vím, že v Praze budu vždy vřele přijat.
Vedle známých filmových melodií ze snímků Emira Kusturici jste předvedl i nové věci z posledního CD Alkohol. Jak vzniklo a proč ten název?
Nápad přišel během koncertu v Srbsku v Buče, kde jsem si uvědomil, jak důležitá je na Balkáně, v mém životě i v hudbě přítomnost alkoholu. To je něco pro vás Čechy málo pochopitelné, ale na Balkáně s našimi dějinami a povahou vždy hudbu doprovázel alkohol. Byla to hlavně ta lidová. To dědictví je hrozné a i já mám ve smlouvě, že na koncertech musím mít kapku alkoholu připravenou, abych se trochu posílil. Ale naštěstí vím, co si mohu dovolit, a nepřeháním to, abych neskončil jako moji rodiče, kde právě alkohol způsobil hodně zla.
Jak se jmenují obě části CD?
První část, co již vyšla, se jmenuje Slivovice, a druhá, co vyjde příští rok, Champagne.
Ještě před Prahou jste se zastavil krátce v Karlových Varech. Proč?
Dostal jsem od organizátorů filmového festivalu pozvání k účasti na příštím ročníku, kde bych měl zahrát s kapelou. Ve Varech jsem předtím nikdy nebyl, ale slyšel jsem o tomto městě mnoho pěkného. A musím říci, že to, co jsem viděl, předčilo mé očekávání.
Jak to vypadá s vaší filmovou kariérou? Jste známým filmovým skladatelem, pracujete teď na něčem?
Ne, s filmovou hudbou jsem již skončil, samozřejmě na koncertech ji hraji, ale na nové hudbě pro další snímky nepracuji. To bylo období hlavně spojené s Emirem Kusturicou a bylo skvělé, i když to byla vlastně náhoda a štěstí, že jsme se potkali. Kusturica tehdy točil výborné věci. To ale netrvá věčně, u režisérů jsou vždy období úspěchů střídána horšími, takže jsem začal psát i pro jiné tvůrce, ve Francii a jinde. Ale teď se chci věnovat již jiným věcem a projektům, jako byla Karmen se šťastným koncem.
Tu jsme viděli v Praze před dvěma lety. Jak se projevil ve vaší spolupráci s Kusturicou fakt, že byl absolventem pražské FAMU?
Hodně, a nebyl to jen Kusturica. To byla celá vlna našich filmařů, která si přinesla z pražské FAMU i pravidlo, že hudba není příliš důležitá ve filmech ze současnosti. Dalším bylo, že špatný film potřebuje výbornou hudbu. To jsem se pokoušel změnit postupně, po kapkách a uspěl jsem.
V Sarajevu jste začínal jako rocker, pak jste se věnoval filmu, nyní jezdíte po světě s orchestrem a zpěváky, dokonce jste napsal i romský muzikál Karmen se šťastným koncem. Co dále?
Čekají mne dva projekty. V Paříži chystám operu Diář nešťastných královen, bude to ale spíš podobné formě staré opery, kde se hodně mluvilo – hlavními postavami budou královna Margot a Naďa Stalinová, obě žily v dobách velkého teroru a vraždění. Druhým bude opera Orfeo, má variace na řecký mýtus Orfea a Eurydiky. Tu si u mě objednaly velké evropské operní domy a má být hotová do konce příštího roku.