„Má sklon k agresivitě, pozérství, vztahovačnosti. Taková porucha osobnosti ale není s to snížit jeho rozpoznávací schopnosti,“ uvedl ve čtvrtek u Městského soudu v Praze psychiatr Jaroslav Zvěřina.

„Nezjistili jsme žádné známky duševní choroby, sexuální deviace nebo poruchu centrálního nervstva,“ doplnil ho spoluautor posudku psycholog Petr Weiss. „Pokud mu bude prokázána vina, pak jeho jednání nebylo motivováno ničím jiným, než jeho povahou,“ podotkl Weiss.

V případě, že by byly žalované skutky Bartákovi prokázány, byla by podle Weisse zarážející zejména jeho totální absence pocitu viny. V takovém případě by byla i velmi malá šance na budoucí nápravu pachatele.

Alkoholismus se u něj nijak neprojevoval

Znalci se vyjádřili i k Bartákovu pití, které podle svědků dosahovalo úrovně šesti lahví vína denně. Sám prý při vyšetření uváděl menší množství. „To jsou dávky, které způsobují u lidí selhávání v běžných činnostech. On ale jako ředitel polikliniky neselhával,“ uvedl Zvěřina.

S kolegou označili Bartáka za nedisciplinovaného konzumenta alkoholu, který však nikdy neskončil na záchytce, nikdy nebyl přistižen při řízení v opilosti a také po přijetí do vazby nevykazoval abstinenční syndrom, jenž by u závislého nastal.

Jak se mohl alkohol podepsat na samotných činech, které jsou Bartákovi kladeny za vinu, charakterizoval Weiss slovy: „Alkohol nikdy nedodá do člověka něco, co by v něm předtím nebylo. Pouze snižuje zábrany.“

Jeho filozofií je extrémní machismus

Chování k ženám, které jako extrémně pohrdavé popsaly nejen poškozené, ale i Bartákův dlouholetý řidič, vycházelo prý z jeho postojů. „Vytvořil si vlastní životní filozofii, takový extrémní machismus,“ uvedl Zvěřina. Bartákův sexuální život se podle něj vyznačoval výraznou promiskuitou s vyhledáváním placených sexuálních služeb, přičemž i své spolupracovnice považoval za prostitutky.

Přitom však na falografickém vyšetření byly podle znalců Bartákovy reakce na sexuální podněty podprůměrné. Také podle některých svědkyň měl problémy s erekcí a při sexu si vypomáhal léky.

Barták své hodnocení znalci přijal bez větších výhrad, dotkla se ho však zmínka o poruše osobnosti. „Netrpím poruchou osobnosti, nejsem alkoholik. Nemohu ale vyloučit, že jsme na zahraničních cestách vypili i sedm lahví vína denně. V hotelích all inclusive jsme pili od rána, pak se mazlili a milovali,“ zopakoval už po několikáté od začátku procesu s tím, že žádného násilí se na ženách nedopouštěl.

Znalci zkoumali i svědkyně žaloby

Kromě Bartáka zkoumali znalci také důvěryhodnost čtyř poškozených žen, které podle obžaloby trpí posttraumatickým stresovým syndromem. Ve všech čtyřech případech konstatovali, že věrohodnost svědkyň není ničím narušena, u jedné však nenašli příznaky poststresové poruchy.

Osmadvacetiletá žena, kterou měl Barták topit v hotelové vířivce na služební cestě do Tunisu, trpěla depresemi už před svým nástupem na modřanskou polikliniku, později však léčbu přerušila a vrátila se k ní opět po zážitku s nadřízeným. „Trpí úzkostmi a depresemi, k čemuž má však sklony,“ konstatovali znalci. U ostatních tří stresovou poruchu diagnostikovali, ve všech případech s nejistou prognózou na úplné uzdravení.

U 23leté asistentky, kterou měl Barták obtěžovat a znásilnit opakovaně, budou znalci provádět i revizní znalecký posudek. Jako jediná kvůli svému zdravotnímu stavu nemohla u soudu vypovídat.

Po odchodu z modřanské polikliniky absolvovala ústavní psychiatrickou léčbu, rozpadl se jí osobní život, problémy se přenesly i do jejích partnerských vztahů a prognóza zlepšení je podle lékařů nejistá. Soudce Stanislav Králík proto znalce požádal o nový přezkum jejího stavu pro případ, že by výslechu u soudu nebyla schopna vůbec.

Další dvě ženy jsou podle znalců věrohodné a jejich stav odpovídá poruše po prodělaném stresu. Zda jde o následek zážitků s Bartákem, však musí zjistit soud.