Tak si pojďme o šikaně v českých školách něco říci. Koneckonců drastický případ týrané učitelky plnil stránky bulvárních i nebulvárních médií v uplynulém týdnu.

Zaprvé, šikany má každý „školský“ koumes, politik (a školský ombudsman) plná ústa. Živí se na tom armáda psychologů, metodiků a dalších. Děti začátkem roku sedí v kroužku nebo rytmicky poskakují, aby měly prevenci šikany. Sepisují se rozličné traktáty, které musí být v souladu s celostátními rámcovými dokumenty.

Zástupkyně ředitele na Třebešíně se vyjádřila, že mají velmi kvalitně zpracovaný program prevence. Jasně. Akorát tedy šikanovaná učitelka zemřela.

Šikana totiž není metodicko-byrokratická. Na šikanu potřebujete pár grázlů, oběť (někoho, kdo se neumí moc bránit, nemá sociální vazby, je outsider kolektivu), a hlavně degenerované prostředí, kde se nic nedělá, nepracuje, lidi se nuděj, vedení instituce má vše na háku a instituce nefunguje.

Proto najdeme šikanu v některých věznicích, na vojně (dokud byla povinná) anebo na školách, kde se moc neučí, jenom tak jsou.

Když se šikanují žáci mezi sebou, je to jednoznačně vina učitele. Protože u učitele, co dělá svou práci naplno, se to stát nemůže. Stejně jako se normálním rodičům nešikanují doma navzájem sourozenci.

Když se šikanuje učitel, je to jednoznačně vina vedení školy, protože taková škola a celá její atmosféra stojí za starou bačkoru.

Jakpak asi probíhala kontrola výsledků vzdělávacího procesu v cizích jazycích? Uměli studenti něco? Když místo učení strkali do učitelky. Co ostatní předměty? Jak se to řešilo?

Ale nechme inkriminovanou školu. Dostávají teď (a právem!) kapky od poloviny médií.
Takových škol je totiž mnohem víc. Daňový poplatník sice platí 140 miliard ročně na vzdělávání, ale platí si mimo jiné i natáčení takovýchto drastických videí. Máme řadu škol, kde opakovaně polovina žactva neodmaturuje. Tedy vzdělávací proces tam naprosto selhává. Ministerstvu je to jedno, maximálně bádá, že by zavedlo více úrovní lehčích maturit a tím by se to – abrakadabra – vyřešilo.

Ale na těch školách, kde jsou demotivovaní studenti (škola je k ničemu nenutí), otrávení učitelé (vedení školy je k ničemu nevede) a říďa popíjející kávičku zavřenej za polstrovanejma dveřma, tam nejenže studenti nic neuměj – ale když se sejde pár grázlů a typizovaná oběť – máme novinářského sólokapra.

Jo, teď se všichni mohou přetrhnout. Bylo to v novinách, zrychleným procesem pracuje policie. Přijede inšpekce, možná i ministryně se školním ombudsmanem. Zřizovatel zasedne a bude mít schůzi jak z filmu Miloše Formana Hoří, má panenko. Ovšem platí bohužel formanovské: „Josefe, poslouchej mě!! Tombola je rozkradená – co bys chtěl těm lidem jako furt řikat?“.

Ano, paní učitelka je už po smrti.

Dokud ale v českém školství nepůjde o to, co studenti škol umějí. Dokud budou snadno přežívat školy naprosto slabé. Dokud budou hlavní projekty, inkluze, čerpání dotací, boj proti xenofobii a dalších tisíc jedna programů.

Do té doby – budeme ve školách svědky i otřesných, abych se vyjádřil odborně – sociálně patologických – jevů. 99,9 % jich bude skryto pod povrchem.